Ilustrační foto: Pexels

Zuzana (63): Ztráta manžela byla impulsem pro můj nový život

4. 11. 2021

Můj muž zemřel, když mi bylo 59 let. Naboural se v autě. Naše manželství nebylo moc dobré. Vím o jedné jeho nevěře. Občas se napil a pak si vyléval zlost na mně, ponižoval mě. Já jsem to všechno vydržela, protože jsem přesvědčená, že pro děti je lepší žít v úplné rodině.

ovdovění

Autor: Redakce

Hodnocení:

(4.9 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 5.11.2021 18:45

Přeji Vám prožití hezkého života.

Jitka Caklová 5.11.2021 08:38

22:30 Sama za sebe domnělé obavy paní Zuzany chápu a dobře vím proč.

Jiří Dostal 5.11.2021 08:01

:-) Jasně, žádné "de mortuis nil nisi bene"; osvobozující smrt je šťavnaté téma. :-)

Marie Faldynová 4.11.2021 22:30

Nechápu, proč se obviňujete z toho, že jste udělala radost sobě i partnerovi. Děti by měly ocenit, že jste se s tím vyrovnala. Truchlící babička by jim za chvíli taky lezla na nervy.

Jana Jurečková 4.11.2021 14:39

Paní Zuzano, překvapila jste, jak ten příběh máte hezky napsaný. Dal by se určitě zfilmovat. Nový život a štěstí Vám ze srdce přeji!

Eva Kopecká 4.11.2021 13:01

Zasloužila jste si ty lidi potkat, tak se to stalo. Mělo to prostě tak být. Váš život s manželem ti ostatní lidé nežili, tak houby vědí. Užívejte si každý den.

Alena Švancarová 4.11.2021 12:49

To,že jste našla přítele je štěstí a je třeba si toho vážit.A užívat.Na city není pozdě v žádném věku,v žádném.

Zdenka Soukupová 4.11.2021 12:46

Udělala jste správnou věc. Je to Váš život. Přeju hodně štěstí.

Zuzana Pivcová 4.11.2021 12:36

Nevím, komu byste tím prospěla, kdybyste další život zasvětila jen truchlení. Vaši potomci mají svůj život a předpokládám, že Vy jim ho také nedirigujete.

Alena Vávrová 4.11.2021 11:51

Moc vám to štěstí přeji.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Pro náš velmi dospělý věk není řešením sedávat v koutě, říká třiasedmdesátiletá Marie Magdalena Klosová

V jedenašedesáti letech ovdověla poté, co manžel podlehl následkům těžkého zranění na lyžích. O svých stavech duše po smrti milovaného muže a pak po čase o naději a nové lásce velmi otevřeně vypráví bývalá profesorka francouzštiny Marie Magdalena Klosová.

Jan Raška

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Hana (68 let): Rodina mě odsoudila, protože jsem se nepostarala o manžela

Jednou jsem někde četla, že pokud se někdo nestaral o těžce nemocného seniora odkázaného na pomoc druhých, nemá právo odsuzovat nikoho, kdo to nezvládl. Tak se tou větou nyní utěšuju. Nezvládla jsem se postarat o muže, který trpí těžkou demencí a dalšími potížemi.

Redakce

Zdenka (71): Největší lásku jsme prožívali před manželovou smrtí

Jsou to už dva roky, co manžel podlehl těžké, nevyléčitelné nemoci. Dlouhé dva roky, ale jako by to bylo včera. Každý den na něj intenzivně myslím, na jeho odcházení, které bylo smutné a zároveň krásné.

Redakce

Vdova Helena (67 let): Moji blízcí mě kritizují, že málo truchlím

Prožila jsem s mým mužem čtyřicet let. Byly to roky radostné i méně příjemné, jak už to u dlouholetých manželství bývá. Zemřel po dlouhé těžké nemoci. A já se teď dozvídám, že se prý nechovám tak, jak by vdova měla. Údajně jsem nevhodně veselá.

Redakce