Lidé, kteří překročili čtyřicítku, se zpravidla začnou cítit být mladší, než jsou jejich vrstevníci. Padesátník se zadívá na bývalého spolužáka, kterého delší dobu neviděl, a pomyslí si: „Ten za ty poslední roky sešel. Já se tolik nezměnil. Nebo změnil? Ne, mám více vlasů než on, nemám tak velké břicho, nehrbím se, moje kondice je lepší. Rozhodně vypadá starší.“
A dotyčný spolužák si v tu chvíli říká: „Já bych ho nepoznal. Nevypadá špatně, asi cvičí. No sice nemá takové břicho jako já, ale je takový celý vyhublý, vrásčitý, vysušený. Vypadá rozhodně starší než já.“
Na Michiganské univerzitě proběhl rozsáhlý průzkum, jehož autoři se pokusili zmapovat, nakolik je toto neobjektivní porovnávání vzhledu a věku rozšířené. „Došli jsme k závěru, že lidé po čtyřicítce se plošně cítí být zhruba o dvacet procent mladší, než je jejich skutečný věk. Připadají si mladší, než jejich vrstevníci. A to je dobře. Lidé, kteří říkají, že se cítí být mladší, většinou zůstávají déle zdraví a žijí déle,“ tvrdí profesor psychologie William Chopik, který se na průzkumu podílel.
„Všichni se někdy dostali do situace, kde jim dva lidé, kteří jsou stejně staří, připadali, jako by mezi nimi byl věkový rozdíl několika i více let. Je za tím biologické stáří, které opravdu způsobuje, že dva stejně staří lidé mohou působit mladší nebo naopak,“ říká primářka Monika Golková, který se zabývá anti-agingovou medicínou. Biologický věk se dá definovat jako funkční stav organismu a u padesátiletého člověka může znamenat až plus nebo minus deset let. Takže zatímco jednomu padesátníkovi lidé hádají čtyřicet, druhému šedesát. Bizarní, leč velmi časté je, že ten, který bývá označován za šedesátníka, se ve skutečnosti mnohdy cítí jako čtyřicátník. A současná doba těmto pocitům silně nahrává.
Internet a časopisy jsou plné fotografií známých lidí, které jsou dávány do souvislosti právě s věkem. Nezřídka někdo tajně vyfotí nějakou známou herečku středního nebo vyššího věku a pak se u ní objeví text typu: Takhle vypadá XY, když není nalíčená a jde se psem do parku. Načež ženy v plus minus podobném věku té dámy přemýšlejí a mluví takto: „Ty jo, ona má šedivou pěšinku. A vlasů má o hodně méně, než se zdá, když je upravená. A ty vrásky. A jak má povislé tváře. Vypadá jako sysel. Asi dlouho nebyla na žádném zákroku. To já tak povislé tváře nemám. A tak hluboké vrásky taky ne. A to jsme stejný ročník narození. Tak to teda já vypadá mladší.“
Současná doba bývá označována jako čas porovnávání se. Lidé se fotografují častěji než dříve, jsou aktivní na sociálních sítích, které jsou založeny na tom, že si lidé ukazují a srovnávají, co mají, jak žijí, kde byli, co jedli. Takže i porovnávání toho, kdo jak vypadá, jen kvete. A porovnávání se podle věku s ním úzce souvisí.
Pro někoho to může být projev narcismu a neschopnosti přijmout fakt, že každý stárne. Pro někoho je však takové srovnávání naopak ukázkou toho, že člověku záleží na sobě samému, není mu jedno jak vypadá a jak se cítí, pečuje o své zdraví, o své znalosti, věří sám sobě, byť si možná trochu upravuje realitu tak, jak se mu to hodí.
Jestliže si šedesátiletá žena připadá mladší než její vrstevnice, zpravidla jde o osobu, která se zajímá o módu, o zdravý životní styl nebo má nějaký koníček, který jí naplňuje život, zajímavou práci, zkrátka to, čemu se říká smysl života. Připadá si mladší, proto se nebojí pouštět se do nových věcí a její život je zajímavý.
Ovšem šedesátnice, která je přesvědčená, že je ošklivá, neschopná, tlustá, nezajímavá a podlehne pocitu, že ženy jejího věku většinou vypadají mladší než ona, je na té nejlepší cestě, aby z ní za pár let skutečně taková nezajímavá žena byla. Pokud by ve své nezajímavosti byla spokojená, bylo by to v pořádku, ale zpravidla jde o typy, které se pak zbytečně trápí a tím si ubírají léta života, která mohly prožít aktivně a zajímavě.
Právě proto je zdraví prospěšné cítit se mladší a občas se naprosto narcisticky porovnat s vrstevníky. Ano, někomu to může připadat jako malichernost, ba až hloupost, nicméně je to rozhodně lepší, než podlehnout pocitu, že lidé v našem věku vypadají mladší a já jediná ze všech svých spolužaček vypadám jako nudná stará bába.
Ovšem úplně nejlepší je, pokud se člověk, co se týká věku, dokáže nesrovnávat s druhými vůbec a žije si prostě tak, jak cítí, že je ku prospěchu jemu samotnému. Když je mu úplně jedno, kdo má kolik vrásek, vlasů a kilogramů. V tomto směru je totiž platná věta, kterou řekl německý filozof Eckart Tolle: „Příčinou vašeho utrpení a problémů je čas.“
