Neházej flintu do žita ani kytaru z okna!

Chápu Vaši radost z vlastního muzicírování. A přeji mnoho radosti. Vím, jak je to hezké zahrát si. A teď, v adventní době, dvojnásob. Též se těším z muzicírování s vnoučky. Dva klarinety, pozoun, flétnička - je úžasné si spolu zahrát koledy, a nejen poslouchat CD. Ovšem není to dáno každému, proto si važme našich možností!

Na starší kolena je hudba to nejlepší, co člověk může pro sebe udělat. Také jsem na stará kolena začala chodit zpívat do sboru. Na vánoce jsme zpívali v kostele koledy a bylo to to nejkrásnější, co jsem mohla ve svém věku prožít. Odstěhovala jsem se a tady nic takového neexistuje. Moc mi to chybí.

Pěkné. Kytaru ráda poslouchám.

Překvapuješ mě mile, Maruško ;-) .

Hezké povídání.

Říkávalo se, že co Čech, to muzikant. Ještě když jsem byla malá, kde kdo na něco hrál. Je to fajn a přirozené - a ne jen poslouchat reprodukované věci. A taky si zpívat! Já si občas ještě drnkám na kytaru, uklidňuje mne to.. :-) . Koupila jsem si novou - a dobrou - přes internet před 2 roky.

Maruško, já jsem brnkala na kytaru v pubertě a ještě pak několik let, ale později jsem se k ní už nikdy nevrátila. Zato ráda poslouchám sestru a zpívám si s ní občas písničky, které tvoří její repertoár při výuce žáků.

O kytaře pěkné povídání, ale přes všechny výhrady k totalitě, nebyl to africký prales, jak se zřejmě domníváte.

Moc hezký článek. Měla jsem moc ráda mše, kde mladí hráli na kytary. Moje dcery v této skupince zase zpívaly, když byly na střední škole. Křestanské skladby pro kytaru se mně moc moc líbí.

Maruško, atˇ Vám to pořád krásně brnká. ☺