Barevným podzimem ze Žitenic do Litoměřic přes Bílou stráň

Půvabná je ta česká krajina, neméně půvabná je ta Ájina (na fotkách).

Ještě bych, s dovolením, připsala jeden poznatek. Zrovna čtu knížku Marcely Mlynářové Bez bontonu, bez konvencí. Včera jsem ji znechuceně odložila a asi knihu dočítat nebudu. Nevím, kde se spisovatelka "učila psát", ale mohu jen konstatovat, že tak nezáživné řazení písmen ve slova a slova ve věty, se mi ale vůbec nezamlouvá. Píše podobný žánr jako autorka tohoto článku, který obsahem, svižností a zajímavostí strčí paní spisovatelku hravě do kapsy.

Jeden pláče, že nemá kopečky, druhý pláče, že je má moc velké (já) a jenom u vás jsou tak akorát. Ani malé, ani velké a těch památek, co tam máte od krásných i zdevastovaných panských sídel, přes malé sakrální stavby a roztodivné přírodní útvary i květenu všeho druhu. Je dobře, že nás provádíš tímto úžasným koutem naší vlasti svými krásnými fotkami.

Moc hezké, krajina, fotky i článek. Nám z té roviny kopečky v krajině někdy dost chybí.

Ali, bezva. My jsme tvůj výlet měli nadvakrát. Právě jsem vložila článek. Kilometry nepočítáme – jsme rádi, že chodíme. :-)

Díky za krásný výlet. Slovní i fotkama.

Máme pěkný kraj, že jo? Ta místa pochopitelně znám. I když mi už to nechodí tak dobře, jako před lety. ještě, že jsi mě před časem upozornila, že špatně nazývám ty dva kopce poblíž Bílé stráně - Velké a Malé Hradiště.

Asi už máme po výletech, tenhle byl určitě moc hezký. Taky jsem nedávno psala o Hradišti, fotky jsou pěkné.

To není fér, tolik krásných kopečků okolo Roudnice, my z Hané jsme znevýhodněni. Jako vždy perfektní. Kraj okolo Litoměřic známe z vlaku, nikdy se ten pohled neomrzí. Jednou jsme vystoupili a pochodovalo směr Ploskovice.

Tolik krásy na tom světě ..., kterou umíš, Alenko, emotivně přiblížit. Veliké poděkování za pěknou fotoreportáž.