Na starém náhrobku v setmění démon sedí,
podzimní mlhou pokojně ke vsi hledí.
A doma u ohně dlabají lidé dýně,
svíce v nich rozsvěcí, blikají oknem líně.
Víno a oheň a láska jsou ta slova,
ta která zřídka vytanou mu znova.
Vzpomíná na časy, kdy prostě byl jen mlád,
za ně by vyměnil život svůj věčný rád.