Děravé tepláky a upřímnost jsou největší zabijáci partnerských vztahů

Jo – každý situaci může vidět jinak, takto ji popisuje manželka: „Tak třeba ty večery....přijde z práce, natáhne se.....tiše, tatínek spí....holit se elektrickým strojkem, který v umakartových jádrech ve večerním tichu rezonuje s otevřenými dveřmi z koupelny, přitom si napouští vodu do vany.....v době, kdy se my už ukládali ke spaní....tj kolem 22. hodiny....a potom si pustil televizi. Kdyby jí měl potichu, čert vem, že u toho spí. Na plný pecky puštěný program v malém třípokojovém bytě. Děs. A téměř denně. Na ovladači ležel, děti za mnou chodily, proboha, ať si to vypne, obě brzy vstávaly, já taky. Jak se televize vypla hlavním vypínačem, hudroval...že se kouká, že nás to nemůže rušit, že snad má právo si dopřát po práci trochu zábavy.“ A takto ji může vidět manžel: „Večer přijdu unavený a špinavý z práce, abych zabezpečil rodinu, tak jsem chodil ještě po normální pracovní době ještě na fušky. V práci jsem byl tedy někdy až 11 hodin v kuse. Do postele jsem chtěl chodit oholený a umytý, ale manželka už stejně dávno rezignovala na sex a dělala všechno, aby si mne zošklivila a tak jsem se musel od sexuálního napětí uvolnit sám v té koupelně při krásné teplé lázni, na kterou jsem se těšil vždy už od samého rána, když jsem ráno nastoupil do prvního kanálu, abych ho vyčistil. Jsem čistič kanálů, to není reprezentační místo, ale je dobře placená a k tomu jsem chodil ještě po fuškách – po domácnostech. Vydělával jsem stejně jako generální ředitel, vše jsem dával do rodiny. K tomu všemu jsem ještě zjistil, že se mi zhoršil sluch, máme to v rodě, otec také začal hůře slyšet už po čtyřicítce. Byl jsem z toho všeho podrážděný a nespokojený a podepsalo se to na celkové atmosféře doma, kdy se manželce podařilo poštvat proti mně i mé vlastní děti. Často jsem se v té koupelně musel i vyplakat. Atd. … „

Jak že se to říkalo? .... že pořádný chlap má smrdět i z fotografie? :-) :-) :-)

Pěkně napsaný článek, trefné komentáře pod ním. Když si vzpomenu na bývalého, jsem ráda, že jsem dokázala udělat ten rozhodný krok k samostatnému životu, byť po dlouhých letech snah a čekání, že se něco změní. Popsané situace jsou slabým odvarem v mnoha směrech. Tak třeba ty večery....přijde z práce, natáhne se.....tiše, tatínek spí....holit se elektrickým strojkem, který v umakartových jádrech ve večerním tichu rezonuje s otevřenými dveřmi z koupelny, přitom si napouští vodu do vany.....v době, kdy se my už ukládali ke spaní....tj kolem 22. hodiny....a potom si pustil televizi. Kdyby jí měl potichu, čert vem, že u toho spí. Na plný pecky puštěný program v malém třípokojovém bytě. Děs. A téměř denně. Na ovladači ležel, děti za mnou chodily, proboha, ať si to vypne, obě brzy vstávaly, já taky. Jak se televize vypla hlavním vypínačem, hudroval...že se kouká, že nás to nemůže rušit, že snad má právo si dopřát po práci trochu zábavy. Tuhle atmosféru mít doma bych nepřála snad nikomu. Po letech to dopiloval, stával hodiny v koupelně před zrcadlem,l, patrně studoval příznaky stárnutí...to už jsme měli postavené jádro, bohužel WC+ koupelnu dohromady. To bylo něco...když tam byl třeba čtyři hodiny. Jak někdo potřeboval na záchod, dostal vynadáno. Řešili jsme to tedy tím, že pokud jsme byli už doma, než přišel z práce, raději jsme se vykoupali, osprchovali, než dorazil. Copak děti, ty se učily, četly si, koukaly na TV...ale já, když jsem vařila, prala, atd....no každý jsme nějaký, ale někteří lidé by preventivně měli projit nějakým testem, zda mají vůbec předpoklady žít s více lidmi. Jestli jsem za něco šťastná, pak za to, že bydlím sama. Že přítel přijede a odjede. Nejsem si totiž jistá, zda bych dneska tím pomyslným testem o spolubydlení vůbec prošla. Jsem myslím nadobro vykurýrovaná....

Souhlasím s Martinem Vrbou. Opravdové starosti vypadají jinak. Někdo vnímá svět tak, že mu neunikne žádná chyba na zevnějšku a někdo řeší jiné věci a je mu šumák co má u toho na sobě. Z některých chlapů nikdo manekýna neudělá.

Kdo nedokáže překonat pobryndané triko a vytahané tepláky, aby měl chuť svého partnera zlíbat, tak o něj nikdy nezažil skutečný strach, když byl nemocen a neví co jsou ty skutečné a co jen pomíjivé hodnoty. Kdo skutečně miluje, tak ví, co přináší život, co je podstatné a co není. Samozřejmě, že je skvělé, když to jde a je k tomu příležitost, se hezky občas obléknout a někam vyrazit, ale ten, kdo žije na vesnici a na zahradě, tak se obléká hlavně v souladu s pohodlím pro sebe a pracovně pro práci na zahradě a je mu tak skvěle. Tam by mu kravata a dederónka překážela. :)

Také se mi článek líbí. Manželovi často vytýkám, aby si to "domácí" oblečení čas vyměnil alespoň ke společné večeři. :-)

Připomíná mi to postavy z filmu Homolkovy .

Milá redakce, tento článek je moc hezky napsaný a bohužel pravdivý. Můj manžel je ostříhaný, nenosí vousy, sprchuje se. Snaží se chodit upravený i doma. Člověk, který o sebe nedbá je odpudivý. Můj muž spí u televize, ale s tím nejsem schopna nic udělat. V pohodě si přepnu na jiný pořad, nevzbudí ho to. Já sama chodím v "horších" věcech, bylo to tak u nás zavedeno, ale polepším se.

Dokud chodí oba v "pohodlném", není co řešit. Obrat nastane ve chvíli, kdy se v ženě probudí čistě ženská stránka a začne na sebe dbát. V tu chvíli chlap ožije, ne snad proto že by o ženu projevil větší zájem, ale začne řešit, jestli náhodou se neobjevil na "jeho smetišti" druhý kohout. Oddací list není smlouva o vlastnictví k tomu, aby aktéři jeden o druhém rozhodovali, co ano a co už ne.

Ale jo, také mi vyhovuje chodit doma v pohodlném, třeba i starém, ale čistém oblečení. Nejsem si jistá jak by to bylo, kdybych nežila sama. Ale co vím jistě je to, že i z důvodu, kdy nemusím brát na nikoho ohledy, mi moje samota vyhovuje. Odvykla jsem si.