Ilustrační foto: Pixabay

Velká pardubická a já

10. 10. 2021

Začátkem října se mi stala taková zvláštní věc. Pochutnávala jsem si na výborném hroznovém víně, na kterém v podzimním období docela ujíždím. Ráda si ho kupuji tam, kde mají hrozny co nejčerstvější, aby každá kulička v ústech pěkně křupla a následně se rozlila ta líbezná chuť na jazyku.

Můj příběh vzpomínky

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 10.10.2021 14:51

Vlaďko, Tvůj článek vyšel dnes,což je aktuální. Já teď sedím doma v pohodlí a koukám na televizi,kde je skoro celý den přímý přenos z Pardubic. Jsem ráda,že se mohu na Velkou pardubickou dívat. Koně mám ráda od mala.

Zuzana Pivcová 10.10.2021 13:25

Dříve jsem se také dívala, ale od té doby, co jsem se trochu pokoušela jezdit na koni, jsem to zkrátka psychicky nezvládla, takže dodnes se nedívám.

Jana Šenbergerová 10.10.2021 13:23

Moc pěkně zpracovaná vzpomínka. Hroznové víno mám moc ráda a v této době si ho také neodpustím. Nikdy bych ho ale nejedla neumyté. Na Velkou pardubickou v televizi se také už léta dívám. Snažení koní i žokejů pořádně zvedne hladinu adrenalinu, a to nejsem nijak zainteresována na vítězství.

Naděžda Špásová 10.10.2021 13:15

Na VP se každoročně díváme už spoustu let, díky dceři koňařce. Pardubice trochu znám, jezdila jsem tam na porady, když jsem pracovala v ČSOB Pojišťovně.

Zpět na homepage Zpět na článek

O tom, jak jsem s velorexem nahradil záchranku

Příběh je to letitý, ještě z doby, kdy vozidlem záchranky byla dvanáctsettrojka, která se současnými vozidly záchranné služby měla srovnatelnou snad jen barvu majáku, a kdo neměl doma pevnou linku, stejně pomoc nepřivolal, natož ztracen kdesi v prostoru.

Jaromír Šiša

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová

Po tmě, aneb co všechno člověka napadne, když vypadne proud

V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli, přestal jít proud.

Dana Straková

Bramborová brigáda s bonusem

Přelétla jsem aktuální denní zprávy. Válka na Ukrajině, půtky o konsolidační balíček v poslanecké sněmovně, rozchod známých celebrit, jejichž soukromý život plnil stránky bulvárního tisku několik měsíců, seriálový propadák TV Prima, podzimní stříhání hortenzií.

Jana Kollinová