Léta pionýrská 3
Dvořákův památník Nelahozeves, po dvacet pět let moje bydliště. Foto autor.

Léta pionýrská 3

5. 10. 2021

Jako dítko jsem nebyl ani příliš ambiciózní, ani konfliktní, nikam jsem se nehrnul, nechtěl jsem být nikdy první, už tenkrát jsem, jako introvert, zastával názor žít a nechat žít. Kupodivu jsem s těmito názory neměl ve škole větší problémy, protože jsem byl premiant a celou školu už od první třídy jsem procházel, krom tělocviku, pouze s jedničkami, aniž bych se příliš snažil. První dvě dvojky jsem dostal až v samém závěru osmé třídy.

Mně k životu stačily velmi dlouho jen knihy. Politické záležitosti mě v útlém mládí příliš nezajímaly. Daleko důležitější byly pro mne v té době osudy hrdinů knih Viktora Huga, Romaina Rolanda, Boženy Němcové, Karoliny Světlé nebo Aloise Jiráska. A mnoha dalších autorů. To byl můj svět.

Život ovšem není takto jednoduchý. Často klade před vás důležité otázky a očekává rozhodnutí. Buď, anebo. Každý jsme svým způsobem originál. Někdo je až příliš ambiciózní a snaží se své ego co nejvíce uplatnit a prezentovat, jiný je spíše introvert a své životní ambice nedává příliš najevo. Jsou hluboko v něm, jsou latentní, aby se probudily k životu právě ve chvílích, kdy je to zapotřebí. To byl i můj životní příběh. Nikoli však příběh náhle probuzeného ega, ale v konfrontaci s reálným životem probuzená nutnost a nakonec i docela úspěšná snaha o své uplatnění a profesní seberealizaci.

Co ke svým školním létům ještě dodat? Netvrdím, že otec byl pro mne nějak zvlášť velkým vzorem. Byl ale jedním
z mnoha mých pozdějších inspiračních zdrojů. Hodně jsem poslouchal jeho názory, hodně jsem četl, hodně se zajímal
o veřejné dění. A z toho všeho dohromady se postupem času, tak nějak mimochodem, utvářely i mé názory na svět.
V pozdějších letech, kdy jsem si čím dál tím více uvědomoval také obsah neobyčejně širokého pojmu slova domov, mě fascinoval otcův vyhraněný, a až milenecký vztah k jeho rodnému kraji, kterým bylo Třebenicko. Když si dnes pročítám některé své první básnické pokusy, týkající se především krásné krajiny Českého středohoří, kterých jsem se dopustil někdy
v patnácti a šestnácti letech, pokaždé přede mnou vyvstane obrázek otce, stojícího na vrcholku Kozihorek a utírajícího si tajně z očí slzy. Následující báseň jsem napsal někdy v šestnácti letech na vrcholku třebenického Košťálova.

 

Jarní opojení
1960

 

V poledním žáru
srdce moje plane.

A vysoko, tam nad vrcholky,

bělostné věnce mráčků visí.

Brodím se šťastně v rozpálené vůni

a opíjím se kvetoucími lady.

A dívám se,

jak dobrá kouzelnice Vesna

otevírá poslední květy hlaváčku.

 

*

 

Kresba J. Zelenka otec

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Hezké počtení, také jsem měla a mám ráda knihy. Životopisy osobností se mi snad ze všech líbí nejvíc.
Anna Potůčková
Ano, každý z nás je originál. A každého v dětství či mládí bavilo něco jiného. Co knih se týče, měla jsem ráda knihy, kde se píše o skutečné události jako třeba byla kniha Bez dcerky neodejdu, nebo pak knihy o horolezeckých výpravách, nebo knihy kde je děj z hlubin. A pak jsem měla ráda ruční práce, kterým mě učila moje maminka. A pak lásku k pejskům mám také z rodného domova.
Jan Zelenka
Děkuji vám za ohlasy. Soňo, možná už Jana Pokorná neprovádí, už má taky léta, ale jsem rád, že jsi v Nelahozevsi byla. je to obyčejná vesnice, ale protože je to místo mého mládí, mám, k ní zvláštní vztah.
Soňa Prachfeldová
Tvoje básně Honzo jsou jedinečné , už z dob mládí v Tobě byla velká citová hloubka ke všemu, co jsi prožíval. A vše zraje. Tak jsem viděla Nelahozeves, pěkné městečko s nádherným zámkem , který byl plný návštěvníků . Marina na břehu široké Vltavy je moc pěkná a dala jsem si výborné borůvkové knedlíky se spoustou šlehačky. Jen rodný dům Ant.Dvořáka jsem viděla jen zvenčí, neměli průvodce. Škoda. Lásku k Třebenicku moc chápu, jsem z nedaleka a zajizdim sem často.
Zuzana Pivcová
Myslím, že jako vyhraněná osobnost jste se až do současnosti příliš nezměnil, jste introvert, Vaším světem jsou především knihy a vlastní tvorba. Zdědil jste lásku k domovu po svém otci. Já osobně jsem se tu už vícekrát zmínila o kraji svého dětství - Lomnici nad Popelkou v Podkrkonoší blízko Českého ráje. Můj vztah k tomuto kraji byl tak silný, že jsem se dlouhá léta nemohla smířit s "přesazením" do jihočeského Týna nad Vltavou. Paradoxní je, že tatínek dožil v Lomnici, která byla rodištěm jeho ženy . maminky, zatímco ona pak dožila z vlastního rozhodnutí po smrti tatínka v jeho rodišti - Týně. Myslím, že oba nebyli šťastni, protože pravý domov ztratili. Jsem moc ráda, že jsem si postupně Týn zamilovala a rozhodně ho považuji za svůj domov víc než Prahu. Díky, Jendo.
Martina Růžičková
Ve školních letech byla převažující náplní mého volného času také četba. Dívčí románky mě minuly. Vyrůstala jsem s foglarovkami, dávnými příběhy Eduarda Štorcha, či Josefa Augusty, romantickými hrdiny Waltera Scotta a Alexandra Dumase. Občas jsem to proložila mysliveckými povídkami a dobrodružstvími majora Bigglese z dědovy knihovny. Básně o domově, o Praze, o přírodě mi vždycky vháněly slzy do očí. Slohy mi nikdy nešly, takže obdivuji každého, kdo dokáže poutavě psát - ve verších zvláště. Při čtení vaší básničky ty žluté hlaváčky přímo vidím. Kresby vašeho tatínka jsou krásné.
Eva Mužíková
Jedno jak píšeš, každý jsme svým způsobem originál. Mně jsou literární díla velmi vzdálená, tíhnu celý svůj život ke zvířátkům a krásám přírody. Snad i proto, že jsem v mládí nepoznala nikoho, kdo by mne tak trochu " přeorientoval". Ale upřímně, nestěžuji si. Beru si plné hrsti toho co je mi blízké a procházím životem jak umím. Krásně píšeš.Bertice
Věra Ježková
Jendo, já jsem ve školních letech četla hlavně dívčí romány. A Káju Maříka. V. Huga jsem nečetla nikdy. Do tvého pocitu domova se dokážu vcítit, ale neznám ho. Celý život ale cítím pouto k otcově rodné Příbrami a vesničce blízko ní, kde jsem trávila krásné prázdniny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.