Fotoreportáž: Dotek podzimu

Moc hezké fotky. Na Střižák jsme občas chodili " za školu", když jsem v Ústí studovala.

Díky za krásnou, podzimní procházku

Přírodu nic nenahradí a když vidím tu krásu i na fotkách, tak si říkám, že je nás mnoho co milují přírodu. A když si v ní poletujeme s foťáky nemá to chybu.

Krásné fotky. A okna? Ty přeci na rozdíl od přírody počkají,ne?

Naďo, když jsem chodila k jedné paní doktorce na "napravování", vždy mi kladla na srdce tři dny po zákroku žádná námaha, žádné nošení těžkých břemen. Jenže to jsem ještě pracovala v archivu a těžké krabice s dokumentací za mě nikdo z vysokých regálů nesundal. Ale Tvůj výlet byl rozhodně moc hezký a Tvé typické fotky mohou po zpřístupnění íčka konečně slavit úspěch.

Naďo, krása. Máš mé sympatie – i co se ne/mytí oken týká. :-)

Ano, Ty Tvoje mraky jsou vždy velmi koukatelné. Každý z nás má jakýsi svůj "rukopis", Tvůj je zabarven do modra.

Jj, i u nás byly pohádkové mraky, já jim říkám duchňáky. Ale neměla jsem to štěstí fotit jako ty (jako vždy, jako o život - paráda!). Před týdnem u jezera ještě nebyly vidět na vegetaci velké známky podzimu, ale bude stačit jeden šedivák...

Denně žasnu nad proměnami přírody, každý den je to jiné. Tam se zabarví celá větev s listím, jinde zas jen pár lístečků. Plody dozrávají a semínka vypadávají. Ten den, který máš na fotkách, byly u nás taky takové nádherné mraky, až se tají dech. Mraky jsou prostě tvoje parketa!

Naďo, musím opisovat od Vlaďky a další se jistě přidají - moc krásné fotografie!