Paní profesorko, děkuji

Krásné vyznání paní učitelce. Měla jem štěstí na učitele, ale nejvíce vzpomínám na paní třídní učitelku z 1.-4. třídy na základce. Dodnes se na třídních srazech s některými učiteli setkáváme, je to neuvětitelné a vzácné.

Krásné poděkování výborné kantorce. Mám podobnou zkušenost. Musím vzpomenout na dva výborné učitele češtiny - první ještě na základní škole, připravil nás k dalšímu studiu a ty méně nadané alespoň k tomu, že mohli napsat dopis či vlastní životopis bez výrazných chyb. Druhým byl můj profesor na střední škole, který nás učil více než výborně. Byl už starší, dříve učil na klasickém gymnáziu, které komunistická vláda zrušila. Byl velmi přísný, ale absolutně spravedlivý. Čeština mne vždy bavila, gramatika mně nedělala potíže a literaturu jsem vždy milovala. A on uměl báječně vyprávět o literatuře ve všech časových obdobích. Už dávno odešel do toho nebeského gymnázia, ale já na něho často vzpomínám s velkou vděčností. Přála bych všem studentům podobné učitele i dnes.

Jako byste psala o mně. Mám zcela totožné vzpomínky. Základkou jsem prošel s jedničkami a nebyl jsem se zvyklý doma učit. A přechod na gympl byla rána. Češtinář a zároveň třídní Čáňa byl ras. Všichni se ho báli i jeho synátor, náš spolužák. U maturity seděl Čáňa kousek přede mnou, hlavu skloněnou, před pusou ruku a tiše napovídal. Hodně nás tehdy, na přelomu padesátých a šedesátých let, naši profesoři naučili. A nejen školní látku, ale i jak žít. Moc rádi jsme na pozdějších třídních srazech na ně vzpomínali.

Hezký příběh ze studentského života. Přísnější učitelé nám tehdy dali více , nežli ti, kteří byli benevolentní.

Moc hezké vzpomínání.

Na některé své učitele ráda vzpomínám dodnes, z jiných mi nezůstala ani jména. O své "lásce" ze SVVŠ jsem tu dokonce před pár lety psala v článku On byl můj Kantor Ideál.

Kdyby se tak ty roky daly vrátit zpátky. Měla jsem to štěstí, že jsem studovala SEŠ v uvolněných šedesátých letech ve Zlíně, kde pořád přežíval Baťův duch. Profesoři byli opravdu na úrovni. Někteří museli po roku 1968 odejít. Teď už bych to učení nebrala tak na lehkou váhu. Díky Vašemu článku jsem se vrátila do překrásných studentských let.

Hezké vyznání. S úctou vzpomínám na paní profesorku češtiny Markovou, která učila na SEŠ v Resslovce.