Celé to bylo o tom, jak jsem napsala v článku „Už zase „skáču přes kaluže“, díky vesmírným zákonům, kterými se řídí příroda“. V té době jsem ještě z daleka netušila, kolik „ovoce mi dovolí sklidit“ následující rok.
V srpnu loňského roku jsem se nacházela v tak závažné situaci, kdy ani lékaři nevěřili, že jedenasedmdesátiletá žena může něco tak šíleného přežít. A měla jsem velké štěstí, že jsem nevěděla o skutečnosti, v jak závažné situaci jsem se podle lékařů nacházela. Nerada chodím v tomto smyslu „s kůží na trh“, tudíž ani nikdo z íčka o tom nevěděl, nemohl mi držet palce, ani pěsti, popřát mi zdraví, štěstí, a přesto jsem se z nejhoršího dostala.
Ano, už je to rok, co mi byla ukončena léčba širokospektrálními antibiotiky a veškerá lékařská péče v této záležitosti, krom následných tří kontrol, se stala minulostí. Od této doby jsem věděla, že vše je už jen a jen na mně. Nahrávku WimHof dýchání s Terezou Kramerovou mám staženou do starého mobilu a pomocí sluchátek si občas během dýchání kontroluji časovou osu. Dýchám pravidelně každé ráno na čtyři kola, po jednotlivých kolech se zádržemi dechu na 2 – 3 – 4 – 5 minut. Po roce tohoto dýchání, po posledním kole třiceti hlubokých nádechů a lehkých výdechů, bez problému vydržím v zádrži dechu 10 minut. Vydržela bych i déle, ale nechci nic pokoušet.
Tento uplynulý rok mi potvrdil, že vše, co ke mně má přijít, to přijde v pravý čas, když to potřebuji. Není to náhoda, jsou to vesmírná znamení, která mi ukazují správný směr a jedním z nich bylo právě upozornění na výše, a ve zmíněném článku, popsané dýchání.
Nic není náhoda. I podle Rumena Sazdova „Náhoda neexistuje. Náhoda je křížový bod dvou nutností.“ A je na každé Duši, pro kterou nutnost se v daný moment rozhodne. Ta moje se v křížovém bodu rzhodla tak, jak se rozhodla a proto dnes mohu psát tento článek.
Před tímto onemocněním jsem se snad 20 let nebyla koupat ve své milované Jizeře. Stále bylo důležitější, krom péče o běžný denní chod domácnosti, posekat zahradu, vyplet záhony, vyčistit jezírko, ostříhat živý plot, ošetřovat vinnou révu, zpracovat ovoce, které se na zahradě urodilo, umýt okna, vyprat, vyžehlit a pověsit záclony (a že máme oken) atd. a stále dokola.
Za poslední rok, až do dnešního dne, tomu bylo jinak, neboť se mi díky této zkušenosti radikálně změnil žebříček hodnot a do popředí se dostaly ty, které jsem v minulosti silně zanedbávala. Celé léto jsem se jezdila koupat do Jizery a na koloběžce podnikala kratší, občas i delší výlety. O běžný chod domácnosti jsem pečovala a pečuji stále, i trávník jsem pravidelně sekala, živý plot ostříhala, o vinnou révu pečovala i něco málo ovoce zpracovala. Ale okrasná zahrada už není tak vyšperkovaná, jako před dvaceti, třiceti lety, i jezírko s rybičkami a lekníny si žije svým životem i bez mojí péče. Záhony, kde dříve byly květiny a zelenina, jsem nechala ležet ladem, a okna a záclony? Zkuste si tipnout! I kdyby se objevili kritici, převážně ženského rodu, tak jsem si jistá, že, umýt okna, vyprat, vyžehlit a pověsit záclony, nikdo z nich nepřijde. Takže jsem v klidu. :-)
Dnes v neděli, kdy píši tento článek, jsem se probudila do krásného rána a už minimálně po páté řekla, „Tak dnes se pojedu vykoupat do Jizery, letos naposled.“ Cesta k Jizeře kudy jezdím, vede kolem staletých dubů, pod které mě maminka jako maličkou, spolu s dvěma bratříčky, o rok a o tři roky staršími, ukládala, aby mohla s tatínkem pracovat přes cestu na vedlejším poli, kde dnes vede dálnice, a pokračuji dál jasanovou alejí. Jizera (voda 13°C) pod korunami stromů (vzduch 17°C) byla nádherná, náležitě jsem si koupání užila a v tuto chvíli nevím, jestli to bylo doopravdy letos naposled. Jedno ale vím jistě, že díru do ledu, abych se mohla vykoupat, určitě dělat nebudu. :-)
A ptáte se, jaké že překvapení? I když jsem to tak trochu podle pocitů čekala, tak přesto pro mě při kontrole 17.žáří bylo překvapením, že „běh na dlouhou trať“, vedoucí k uzdravení nebyl až zas tak dlouhý, jak mi bylo předpovězeno, neboť vyšetření ukázala, že moje plíce jsou zdravé a "bez předpovězených trvalých následků".
S vírou v nekonečnost a otevřenost Vesmíru,
s vírou v sebe sama,
s láskou k sobě i ke svému okolí,
užívám si života každým okamžikem,
každým dnem, plnými doušky.
♥♥♥
