Šedesátnici jsou věková kategorie, která je nejvíce spokojená s tím, jak bydlí. Podle průzkumu agentury NMS Market Research pro ČSOB právě věk hraje velkou roli v postoji Čechů k vlastnímu bydlení, odvíjí se od něj hlavní požadavky na domov a jeho okolí. Zatímco většina mladých lidí je s tím, jak bydlí, nespokojena, šedesátníci říkají, že mají takzvaně bydlení vyřešené a žijí tak, jak jim to vyhovuje. Zároveň však neskrývají obavy z toho, že se ve vyšším věku jejich bytová situace může zhoršit, zejména, pokud ztratí partnera či partnerku, budou muset náklady s bydlením táhnout sami, případně se jejich náklady na život zvýší.
Ale šedesátníci, ti si současné bydlení vesměs pochvalují. „S přibývajícími lety konstantně roste celková spokojenost s bydlením, ale jen do určitého věku. Nejspokojenější kategorií jsou Češi ve věku mezi padesátipěti až šedesáti čtyřmi lety,“ vysvětluje Jiří Feix, předseda Hypoteční banky a ČSOB Stavební spořitelny.
Podobně jako názory na bydlení ve věku kolem šedesátky bývají pozitivní názory i na další oblasti života. Když se zeptáte šedesátníka, jak se má, zpravidla řekne, že dobře, a opravdu se tak cítí.
„Zralý věk může přinášet mnoho příležitostí ke spokojenému životu, jednak po stránce materiální – děti jsou dospělé, samostatné, zbývá čas na koníčky. Může také zbývat víc peněz, lidé mají splacené hypotéky a určité úspory. Ale jde i o stránku duchovní. Lidé mají nadhled daný zkušenostmi, uvědomují si priority, ale i konečnost vlastního života. Je to doba osobní vyzrálosti,“ říká psychologický poradce Petr Šusta.
Zmiňuje i další stránku, která prý šedesátníkům přináší dobré pocity. V té době jim dospělé děti často znovu dají najevo, že je potřebují, protože do rodiny přibyla vnoučata. „Šedesátník vidí výsledky výchovy vlastních dětí,“ podotýká Petr Šusta.
Pro mnohé lidi, kteří dokázali vybudovat kariéry nebo dosáhli vzdělání, které je ve svých oborech dostalo na dobré pozice, navíc často v šedesáti vidí i výsledky své práce, svého úsilí. Týká se to především vzdělaných lidí, z nichž mnozí jsou ve svých oborech nepostradatelní, přestože si na jejich pozice brousí zuby zástupy mladých dravců. Jenže šedesátníci ještě stále mají sílu jim čelit a navíc mají výhodu – zkušenosti, které člověk získá jedině věkem. A jedna z těch zkušeností je, že práci je sice dobré hodně obětovat, ale zároveň si člověk musí takzvaně užívat běžný život. Věnovat se rodině, koníčkům, přátelům. Právě to šedesátníci už vědí, protože to mnozí z nich nedělali a nyní to dohánějí. A užívají si to.
Mnohé ženy říkají, že jsou v šedesáti se sebou více spokojené než byly plus minus o deset let dříve. Mají za sebou období, kdy se smiřovaly s menoupauzou a prožívaly problémy, které s ní souvisí. Mnoho z nich se naučilo jíst, cvičit a žít tak, aby si udržely zdraví a postavy, za které se nemusí stydět. „Zatímco v padesáti letěla moje kila nahoru a místo pasu se objevila pneumatika, nyní, v šedesáti, vypadám lépe. Naučila jsem se vybírat si jídlo, které mi dělá dobře, a zároveň jsem si uvědomila, že některé věci už na sobě nezměním. V padesáti mě trápil každý faldík, byla jsem přímo posedlá kontrolováním se, jak vypadám. Neříkám, že je mi to nyní jedno, to rozhodně ne, ale dostala jsem se do stavu, kdy mi záleží na tom, ať jsem pěkně oblečená, ať si udržuju kvalitu vlasů a ať jsem zdravá, co nejdéle to půjde. Ale, že bych se večer prohlížela před zrcadlem, co kde pokleslo, co se zvětšilo, to už nedělám a přiznávám, že jsem to dělala,“ říká jednašedesátiletá Romana.
Samozřejmě, že je mezi šedesátníky řada lidí, kteří mají život těžký. Mnozí jsou nemocní, mnozí přišli o práci a nemohou žádnou novou najít, mnohé zklamaly jejich vlastní děti. Ani v tomto směru se nedá nic paušalizovat. Ovšem všechny ty zprávy a průzkumy, z nichž vyplývá, že šedesátka je fajn, je možné brát jako inspiraci a naději právě v těch těžkých chvílích, kdy má člověk pocit, že život za nic moc nestojí. A ty pocity mohou přijít v šedesáti stejně jako ve třiceti.
