Interpunkce 1
Interpunkce v češtině je velmi složitá. Myslím, že bezchybně ji umí málokdo. Já ne. Přesto jsem se pokusila vybrat časté chyby, které se objevují ve větách jednoduchých a v souvětích, a některé jevy vyvolávající pochybnosti.
Čárka ve větě jednoduché
atd., aj., apod.
V závěru výčtu plnovýznamových slovních druhů čárku před atd., aj., apod. nepíšeme. Např.: K elektroodpadu patří vysloužilá elektronická zařízení, jako jsou počítače, monitory, tiskárny, kopírky, faxy, mobilní telefony, televizory atd. Na oslavě jsme ochutnali jednohubky, sýry, šunku, ovoce aj. Při jednodruhové dietě konzumujete celý den pouze jeden druh potraviny (rýži, vejce, jablka apod).
nebo
Pokud je spojka nebo užita ve významu slučovacím, čárku před ní nepíšeme, pokud je ve významu vylučovacím, čárku píšeme. Ne vždy je ovšem lehké rozpoznat, o který význam jde.
Pokud jsou eventuality, které spojka nebo odděluje, zaměnitelné a není důležité, která z nich bude platit, čárka se před nebo neklade. Např.: Podejte nám zprávu písemně nebo telefonicky. Kup housky nebo rohlíky.
Jinak je tomu v případech, kdy se nejedná o libovolně zaměnitelné eventuality, ale protiklad. Např.: Pospěšte si, nebo vám ujede vlak. Přijedete dneska, nebo vás máme čekat až zítra? Jste opravdu spokojení, nebo máte starosti? Peníze, nebo život!
než, jako
Pokud po spojce než následuje pouze větný člen, čárku před ní nepíšeme. Jestliže následuje věta, čárku píšeme. Např.: Pavel je starší než Tonda. x Pavel je starší, než jsem si myslel. Dnes je mi lépe než včera. x Dnes je mi lépe, než mi bylo včera. Neříkal nic jiného než obvykle. x Neříkal nic jiného, než co lidé obvykle říkávají. Nepřijedu dřív než za měsíc. x Nepřijedu dřív, než se mi podaří dokončit tu práci.
Infinitivní konstrukci následující po než chápeme jako větný člen, a proto čárku nepíšeme. Např.: Nemám jinou možnost než tam jít. Nezbývá nic jiného než se s tím smířit.
Pro srovnávací spojku jako platí stejné pravidlo jako pro spojku než. Např.: Udělal to stejně dobře jako objednaný řemeslník. x Udělal to stejně dobře, jako to dokázal objednaný řemeslník.
Přívlastek těsný a volný
Přívlastek je větný člen rozvíjející podstatné jméno.
Čárkou se neodděluje přívlastek těsný (zužuje nebo specifikuje význam řídícího podstatného jména, pokud by se vynechal, změnil by se smysl věty). Čárkou se odděluje přívlastek volný (nezužuje význam řídícího podstatného jména, spíše ho vysvětluje či doplňuje a může se vynechat, aniž se změní smysl věty).
Pokud je přívlastek volný ve větě vložen, odděluje se čárkou z obou stran.
Příklady:
Účastníci setkání hovořili o tématech zajímajících obě strany.
(Bez „zajímajících obě strany“ věta nemá smysl.)
Účastníci setkání hovořili o různých tématech, zajímajících obě strany.
(Bez „zajímajících obě strany“ věta je věta smysluplná.)
Měl se dát cestou stoupající do kopce.
Šel pohodlnou cestou, vinoucí se pod kopcem.
Na dlouhém stole, obklopeném židlemi, ležely stohy papírů.
Výrazy, které pozbyly větné platnosti
Bez čárky píšeme ustálená spojení dělej co dělej, ber kde ber, buď jak buď, chtěj nechtěj.
Výrazy pociťované jako výpustka. Např.: Řekni mi proč. Ale to já nevím proč. Jak to, že nevíš kdy? Prodala dům a nechce říct komu.
Oslovení
Oslovení se odděluje od ostatního textu čárkami. Např.: Už jsme si to, Jano, vysvětlovali mnohokrát. Jestlipak, děti, umíte jezdit na kole? Přátelé, prosím o chvilku pozornosti. Pokračujte, pane kolego.
Je‑li jednoslovný pozdrav bezprostředně spojen s oslovením, tvoří spolu velmi těsný významový i rytmický celek. Čárka být může, ale obvykle se nepíše. Např.: Ahoj(,) Pavle, už jsi o sobě dlouho nedal vědět.
U víceslovných pozdravů je rytmický celek méně těsný, proto pozdrav a oslovení čárkou oddělujeme. Např.: Dobrý den, paní Veselá. Takové oslovení ovšem není příliš vhodné v oficiální komunikaci; zdvořilejší je vážená paní Veselá.
Konstrukce s „a to“
Pomocí kombinace výrazů „a to“ lze k větě připojit různé větné členy přinášející další informace. V takovém případě píšeme před „a to“ čárku. Např: Proti rozsudku se můžete odvolat, a to do čtrnácti dnů. Odpovězte co nejrychleji, a to písemně.
Jestliže je konstrukce s „a to“ a to do věty vložena, oddělujeme ji čárkami z obou stran. Např.: Dostavil se do mé kanceláře, a to na minutu přesně, a tiše se posadil.
Vsuvka
Vsuvku zpravidla chápeme jako celek, který s danou větou významově souvisí jen velmi volně, není jejím větným členem, a proto je oddělen čárkami z obou stran. Např.: Čeština je, to ti tedy povím, hodně složitý jazyk. Prostě mu to, jak se říká, vyšlo. Nezapomněla jsi, doufám, nic?
Vsuvku je možné – často dokonce vhodnější – oddělovat pomlčkami. Např.: To byla – pokud se dobře pamatuji – první lež, kterou jsem od něj slyšel.
Výrazy s oslabenou větnou platností (prosím, mimochodem, bohužel, naštěstí, naneštěstí, samozřejmě, upřímně řečeno apod.)
Pokud chápeme informaci, kterou tyto výrazy nesou, jako pouze jako doplňující či volně související, oddělujeme je čárkami. Varianta bez čárky však v mnoha případech není chybná. Např.: Napište nám(,) prosím(,) co od nás požadujete. Je to(,) celkem vzato(,) věc nemilá. Nepůjdu tam(,) upřímně řečeno(,) ani za milion. Mimochodem(,) měli zavřeno.
U modálních částic, jako jsou samozřejmě, hlavně, jistě, možná, škoda, obvykle čárku nepíšeme. Např.: Možná že přijde. Hlavně že nedorazil. Jistě že / jistěže ano. Ovšem že / ovšemže to viděla. Hlavně když to víš. Samozřejmě že je nutné dodržovat ty pokyny. Samozřejmě že ne. Škoda že jsme se to nedověděli dřív.
Výrazy, které se čárkou neoddělují
Čárkou se neoddělují členy ustálených spojení, např. rukama nohama, křížem krážem, hlava nehlava, zuby nehty, hory doly, daleko široko, v zimě v létě, jakž takž, jakýs takýs, čím dál tím víc, chtěj nechtěj.
Bez čárky píšeme vyjádření s významem přibližnosti, v nichž jsou obsaženy dvě číslovky. Např.: Do konce zbývaly dvě tři minuty. Pořád s ní chodilo pět šest dětí.
Čárka se nepíše mezi údaji o místě a času v datech. Např.: V Praze 4. května 2019, Praha 4. 5. 2019. Čárku nepíšeme za závěrečným pozdravem v dopise či e‑mailu: S pozdravem | Jiří Novák
Zdroje:
Havránek, B.; Jedlička, A.: Stručná mluvnice česká. Upravené vydání podle nových Pravidel českého pravopisu z r. 1993. Praha: Nakladatelství Fortuna, 2002.
Internetová jazyková příručka. https://prirucka.ujc.cas.cz/
Pravdová, M.; Saturková, J. (eds.): O češtině 2. Praha: Edice ČT, 2008.
Úvodní foto: Jelínek, J; Styblík, V. Čtení o českém jazyku. Praha: SPN 1971. Ilustrace Miloš Nesvadba.
