Tak nějak nevím

Dobrý den, mám smutnou zkušenost s podporou dítěte. Mám dva syny. Starší byl vždy úzkostný a neprůbojný, což se projevovalo i ve škole. Výsledky byly chabé. Druhý mladší byl jako dítě vždy všude vidět, rád se učil a vše si zařídil sám. Naši pomoc moc nepotřeboval ani když studoval vysokou školu. Starší stále potřeboval naši podporu i v učení a pak následném zaměstnání. Koupili jsme mu auto, aby se mohl osamostatnit. Pak si namluvil slečnu a narodily se jim tři děti. Znovu dostal na nové auto a oba synové pak na novou kuchyň. Vzala jsem ho i do svého podnikání a velmi mu více jak deset let pomáhala, když jeho partnerka byla na mateřské dovolené. Když ukončila mateřskou, nastoupila do naší firmy. Nebyla ale úspěšná, neměla pro podnikání žádné předpoklady. Myslela si, že když já svou činnost ukončím, protože jsem již v důchodu, všechny výhody a tedy i výdělek přejde na ni. Mě ale práce s lidmi stále baví a jen z malého důchodu s manželem se nám zatím nechce žít. Odmítla jsem proto do důchodu odejít. Synova partnerka s námi s celou rodinou přestala mluvit a postupně zpracovala i syna. Neviděli jsme se již skoro dva roky. Moc mě to trápí. Říkám si ale, že jsem nikomu nic neudělala, stále jsme jim s manželem pomáhali. Vnoučata hlídali kdy je napadlo a na jak dlouho potřebovali. Dostávali jídlo, zavařeniny, drahé dárky, vše o co si řekli. Mladší syn se k nám chová velmi pěkně, se vším nám pomůže a stará se, abychom byli spokojeni. To je mou velkou útěchou. Kde jsem udělal chybu. Asi v tom, že jsme nic nikdy nechtěli vracet. Mysleli jsme si, že budou vděčni. Oni to ale brali jako že je to samozřejmost. Je to ale asi povaha. Žárlivá a nepokorná. Co myslíte?

Velice dobře jste se rozhodli. Já bych neváhala ani minutu. Já fandím lidem, kteří zachraňují staré domy. Líbí se mi. Chce to odvahu a vytrvalost. Musí Vás hřát u srdce, že jste dceři pomohla.

:-) :-) Vážení přátelé, ano, sonda do čtenářské veřejnosti se skrytou inzercí a s očekáváním jindy placené informace? :-) :-)

Také bych pomohla. V příběhu mi trochu chybí reakce druhé strany na takovou pomoc. Doufám, že byli rádi. I opačné případy se někdy bohužel stávají.

Když mohu, pomohu. Dobře jste udělali.

Určitě jste udělali dobře. Jde o zdraví všech.

Máme li tu možnost, jednoznačně pomozme.

Udělali jste dobře, že jste pomohli , udělala bych totéž.

Určitě bych pomohla. Líbí se mi Váš příběh.

Kdyby byla potřeba, udělala bych totéž. Příběh ze života se mi líbí.