Pozitivní myšlení vždy nevede k úspěchu. Skrývá se za ním manipulace a byznys

Paní Pokorná, i kdyby to diagnóza byla, jako že není, tak kolem Vás to může projít bez povšimnutí. Úplně stačí být si víc jistá sama sebou a zkusit se na celou věc dívat pozitivně :-) :-) :-)

Tento níže uvedený odstavec mne zaujal. Paní Jaroslava bude moje " krevní skupina"... : „Můj vnuk je úspěšný manažer, ale úplně zblbnul z různých kurzů, kde ho učí, jak být lepší, šťastnější a podobně. Neustále se mě pokouší v tomto směru školit. Když začne mlít o pozitivním myšlení, držím se, ale nejraději bych ho poslala do háje. Před časem mi majitel domu zvedl nájem, zemřela mi kamarádka a zvrtla jsem si kotník. Vše krátce za sebou. Byla jsem z toho celá špatná, vnuk přišel a řekl, že mám k situaci přistupovat pozitivně a hledat si na ní to dobré. Málem mě trefil šlak,“ říká čtyřiasedmdesátiletá Jaroslava."

Pracovala jsem jako manažer a neustále nás nutili do pozitivního myšlení a jednání. Únavné. Připadali jsme si jako cvičené opice.

Článek je matoucí, zmiňované myšlení vůbec není o úsměvu po celý den a v každé situaci, není to o hře na štěstí. Je to o vyrovnaném přístupu k životu a problémům, které přináší. Už v našich příslovích je tato moudrost ukrytá, stačí jen naslouchat.

Když jste problém nehledala, tak proč je Vám jich "hlavně líto". Ať si je každý jaký chce být, "vytlemený, nebo asociál", já v tom problém nevidím. V podstatě jsou si, svým způsobem, rovni :-)

Já jo? Tak pozorně čtěte níže, kdo kdo hledá problémy u druhých. 18:13 :-) :-)

Co se týká zmíněných profesí, mělo by se týkat i zákazníků. Nejhorší je hledání problémů tam, kde nejsou, hlavně u druhých. :-)

Někdo je svým založením optimista, jiný ne, podle mne se to nedá naučit ... Kurzy, aby se hraným optimismem předváděla úspěšnost, mně přijdou trochu křeč, ale nějaký kurz, aby byli lidi k sobě zdvořilí a milí, to by se leckomu hodilo ... Sestřička v ambulanci, prodavačka za pultem, paní na poště či úřadě, samozřejmě i muži v podobných pozicích - ti by se mohli naučit "povinně" tvářit příjemně a i se usmívat, přestože mají třeba nějaké starosti ... Podle mne se jako národ usmíváme málo - nemusíme se zubit jako reklamy na zubní pastu, ale aspoň občas a trochu by nikoho nezabilo ... Něco mezi americkým širokým úsměvem a naší načučeností by bylo tak akorát :-)

Mně tedy není líto nikoho a sama jsem nikdy k tlemení neměla tolik důvodů co mám teď. Raději budu mít vrásky od smíchu než od mračení se na všechno a všechny kolem sebe.

Líp bych to nenapsala ! Nucený úsměv na tváři za každou cenu není úsměv, ale škleb. A nutit někoho do optimismu za každých okolností, to přeci nejde ! Na větu "Buďte optimističtí" jsem alergická asi tak jako na větu "Mějte krásný den" - to je amerikanismus a já vždycky málem povyskočím (Have a nice day) a my Češi to přeci nikdy takhle neříkali. Anebo snad když budu dostatečně optimistická, budu mít krásný den...no možná, zkusím to :-))