Úvodní foto: Jan Zelenka, v textu kliparty

Literární obývák „U MLSNÉ BRITNEY“ XI

7. 9. 2021

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Puchalská 7.9.2021 22:12

Ano, paměť je opravdu věc ošemetná. Děkuju za pěkný článek .

Věra Ježková 7.9.2021 21:35

Málem jsem vám zapomněla poděkovat. :-)

Libor Farský 7.9.2021 20:03

Koupil jsem si v antikvariátech několik knih o vylepšování paměti, ale nemohu si vzpomenout kam jsem je dal. Vím jen, že někam blízko mého pracoviště ...

Martina Růžičková 7.9.2021 19:55

Prima jste téma paměti zpracovali. Taky mi ta moje dává zabrat!

Irena Mertová 7.9.2021 18:19

Hezké zamyšlení. U mne tedy paměť někdy nevalná. Ovšem Věro, potěšila jsi mne těmi "dveřmi" - prostě jsou magické :-) .

Vladislava Dejmková 7.9.2021 16:34

Ano, paměť to je “téma”. Snažim se ji trénovat, ale mezírky se také objevují. Nezapomínat na domluvené termíny mi pomáhá mobil. Všechno si tam zapisuji a on mi to s pŕedstihem připominá. Používám i papírky, na které si píšu, co je třeba nakoupit. Ale občas zapomenu doma ten papirek…

Anna Potůčková 7.9.2021 11:58

Mnohdy si ze své paměti dělám legraci. Několikrát se mě stalo, že jsem si položila "někde" brýle a ne a ne si vzpomenout kde. A tak se vracím, kudy jsem prošla. Ale co se stalo v mých 16,20,25 ti letech, tak na to si vzpomenu hned. Zvláštní to je alespon z mého pohledu

Naděžda Špásová 7.9.2021 11:26

Na něco mám paměť jako slon, hlavně na křivdy. Jinak už to není, co to bývalo, útěchou mi může být to, že v tom nejsem sama, je nás mnohem víc. :-)

Jitka Hašková 7.9.2021 11:22

Velmi hezké, děkuji.

Daniela Řeřichová 7.9.2021 11:04

Hezká úvaha. Myslím, že na tomto portále jsou lidé s výbornou pamětí. Osobně jsem prototypem vzpomínkového optimismu.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá