Moje nezapomenutelné prázdniny – zahraniční brigáda
Archiv autorky

Moje nezapomenutelné prázdniny – zahraniční brigáda

31. 8. 2021

Při studiu na vysoké škole jsme museli absolvovat tzv. Letní aktivitu mládeže, což obnášelo brigádnickou pracovní povinnost. Po 3. ročníku nám bylo nabídnuto přihlásit se do zahraničí, tedy do SSSR, neboť se psal rok 1978. A to 3 týdny v Moskvě pracovat a 2 týdny po památkách  Leningradu. Víceméně z recese se nás 8 přihlásilo. Říkali jsme si, že si určitě užijeme spoustu legrace. Samozřejmě jsme si vůbec neuměli představit, do čeho jdeme.

Bydleli jsme na staveništi budoucích sportovišť, protože v roce 1980 byla v Moskvě olympiáda. V paměti mi utkvělo každodenní brodění bahnem na zastávku autobusu a na ubytovně zase nesplachovací WC. To obnášelo papír házet do vedle stojícího odpadkového koše. Po příjezdu domů bylo velmi úsměvné si toto odvyknout. Za těch 5 týdnů jsme toho zažili opravdu dost zajímavého, úsměvného, ale i problematického. Třeba když jednoho z nás postihl žlučníkový záchvat a sanitka se přes staveniště přiřítila po víc jak 3 hodinách a my mu neuměli pomoci. Údajně snědl cosi pro zvířata. O našem stravování by se dalo napsat stránek několik. Já jsem přibrala za měsíc asi 3 kila jenom tím, že jsem se cpala ruskou zmrzlinou a podobnými mraženými specialitami.  Když jsem potřebovala dostat injekci proti tetanu, kterou jsem měla pro všechny případy s sebou i s injekční stříkačkou, jehlou a dezinfekcí, tak mi ji na žádném středisku nechtěli píchnout. Tak dlouho si mě přehazovala gynekologie, zubní ordinace a školní doktor, až jsem si to radši píchla sama. Když se hrál fotbal na stadionu v Lužnikách, tak nás z metra šikovali různými koridory úplně jinam, než jsme potřebovali. Docela nás to vystrašilo, neboť to bylo za asistence vojáků a dokonce i jízdní policie na koních. Po zkušenostech z roku 68 v nás docela hrklo.

A co jsme v Moskvě vlastně dělali? Budovali koleje pro naše české tramvaje. Nijak jsme se nepředřeli, dost často se sedělo „na glajzách“ a kouřilo. Tedy hlavně místní kolegové. Pak se to ovšem dohánělo nočními směnami. Nějaké peníze jsme za práci dostali, ale my si kromě toho přilepšili tím, co jsme prodali ruským kamarádům nebo vekslákům na kolotoči. K tomuto účelu jsme vezli džíny, žvýkačky, cigarety, punčošky a jiné nedostatkové zboží. A tak jsme si mohli občas dovolit jít se navečeřet do restaurace na naší ambasádě. Slíbený Leningrad se nekonal, a tak jsme měli 14 volných dnů v Moskvě. Navštívili jsme muzeum kosmonautiky, nějaká sportovní utkání, pár kostelíků, „echt“ ruský hřbitov, chodili se koupat do jakéhosi „žabáku“. Podnikli jsme pár výletů v nejbližším okolí Moskvy, protože na vlastní pěst bychom se do Leningradu nedostali. Obchodní domy GUM a CUM v Moskvě zely prázdnotou, ale přesto jsme si i něco přivezli. Daly se koupit hodinky, dalekohled, fotoaparát a nějaké suvenýry k olympiádě. Když už jsme nevěděli, co s časem, tak jsme vyrazili do fronty na Lenina. Ale to by bylo na další článek.

Po celou dobu pobytu jsem si psala deníček. Kdybych uměla psát, byla by z toho možná i kniha. Ale kdo by to dnes četl? A tak občas své kamarády pobavím nějakou veselou historkou z dob dávno minulých. Když jsme se vrátili domů, slíbila jsem si, že už nikdy na nic nebudu nadávat, že se máme vlastně docela dobře. Ale dlouho mi to nevydrželo, neboť když si člověk rozšíří obzory, tak to rázem všechno vidí jinak.

 

Můj příběh Soutěž: Nezapomenutelné prázdníny
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Není nad vlastní zkušenost. Na takové prázdniny se asi zapomenout nedá.
Jana Šenbergerová
Není nad vlastní zkušenost. Na takové prázdniny se asi zapomenout nedá.
Blanka Lazarová
Ivano, ale my tam ze žádné loajality k režimu nejeli. Naopak. Byli jsme naštvaní, že nám někdo pořád něco přikazuje ( např. povinnou brigádu ). Byli jsme mladí, zvědaví, měli jsme blízko k recesi a tak jsme se z hecu přihlásili. A na vlastní oči jsme viděli a zažili, co bychom možná ani nikomu neuvěřili. A jen tak mimochodem - jediné, co se mi v Moskvě fakt líbilo, bylo dobře propracované metro.
Daniela Řeřichová
Blanko, se zájmem jsem si přečetla o tvých vskutku nezapomenutelných prázdninách. Bezvadné dobové fotografie!. Byli jsme v SSSR třikrát, Petrohrad plus, Moskva mínus, Soči padesát na padesát. Také mám několik neuvěřitelných povídek ze země, kde zítra již znamenalo včera. Ruská kultura je světová, ale kulturnost mizivá.
Blanka Lazarová
Věrko, přečetla jsem si tvůj článek i komentáře pod ním a musím konstatovat, že vše napsané jsme prožili také. Jen jsem si nedovedla představit se o tom tak podrobně rozepisovat a pouštět to do celého světa. "Bulváry " v Moskvě jsou dlouhé třeba 3 km na jednu stranu a žádný záchod , 3 km zpět a po cestě žádné křoví, lesík či něco podobného. Děs běs. Mnoho mých příhod je nepublikovatelných. Ale vzhledem ke komickým situacím jsme ze smíchu 5 týdnů nevyšli. I když to mnohdy k smíchu fakt nebylo. :-) :-( :-)
Zuzana Pivcová
Studenti berou vše jinak, také ráda vzpomínám na brigádu na Rujaně 1968, i když skončila neslavně po 21. srpnu. Kdysi jsem tu o tom psala. Byla jsem také jako turistka v Gagře a Soči a Soči jako letovisko mělo také pěkné "mouchy".
Anna Čípová
Hezké vzpomínání. V roce 1975 jsem zažila měsíční brigádu v NDR, tři týdny jsme kopali kanály v chemičce a týden pobývali u moře.
Věra Ježková
V Moskvě jsem byla o dva roky dřív, tři týdny. Poté týden v Lenigradu. Na studijním pobytu. Cítila jsem se v ní dobře. Chodili jsme po památkách, odstáli frontu na Lenina, žasli v Treťjakovské galerii. Líbilo se mi metro - tam jsem jím jela poprvé. V GUMu jsem nebyla. Leningrad mě okouzlil. Možná by vás zajímal můj článek https://www.i60.cz/clanek/18539/jak-jsme-sbiraly-zachody :-)
Věra Ježková
V Moskvě jsem byla o dva roky dřív, tři týdny. Poté týden v Lenigradu. Na studijním pobytu. Cítila jsem se v ní dobře. Chodili jsme po památkách, odstáli frontu na Lenina, žasli v Treťjakovské galerii. Líbilo se mi metro - tam jsem jím jela poprvé. V GUMu jsem nebyla. Leningrad mě okouzlil. Možná by vás zajímal můj článek https://www.i60.cz/clanek/18539/jak-jsme-sbiraly-zachody :-)
Marie Měchurová
To jsou nezapomenutelné zážitky na celý život. Byla jsem v Leningradě - krásné město. Systém prodeje jsem ale nepochopila. Vybrala jsem dvě věci a sečetla ceny. Pak se to napřed muselo zaplatit. Mezitím to první bylo prodané. Díky za připomenutí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.