Moje bláznivé léto aneb Kdo je kdo?

Tu lásku k "havěti" jsem měla hlavně já, tak podle toho to v naší rodině vypadá. I ta krajta tam je...

Humorně napsáno, pobavila jsem se. Občas také střídám oslovení, zejména když jsou tři kočky, 4 psi, tři synové a do toho jejich přírůstky, no je to sranda.

Moc prima článek pro pobavení a zasmání se! Se zvířátky se člověk nenudí a hlavně se také zasměje.

Už dlouho jsem se tak nezasmála. Něco mi to ale připomnělo - období, kdy naše dcery, kterým jsme nedovolily pořídit domů psa, začaly chovat křečky, myši a potkany. S křečkem jsem se docela spřátelila, ale ti ostatní nebyli zrovna moji miláčci. Nakonec mi ještě k padesátinám syn daroval psa a odjel do Brna, kde přes týden bydlel. Dárek se neodmítá. Už jen s nostalgií vzpomínám na našeho Bakulku. Moc hezké čtení !!

Vůbec se nedivím, že si to pleteš. To bych si pletla také. Moje babička nás měla 3 vnučky, žádné zvířectvo a stejně si nás pletla. Snesla bych jenom psa a možná kočku. Ostatní zvířectvo ne, hlavně hady.

Skvěle jsem se pobavila, díky!

Humorné vyprávění, které se moc hezky četlo :-).

Pánbůh zaplať za moje celkem normální děti...

Aleno, nemůžu říct nic jiného, než že máš můj obdiv. Copak psa, kočku, hlodavce bych ještě dala, s havětí už by to bylo horší, mámo z nich hrůzu. Ovšem osm dětí, to bych tedy fakt nedala. Titulní fotka je moc hezká, předpokládám, že jsou to ta opatrovaná mláďata, klobouk dolů. A abych nezapomněla, opět jsem si početla, bezva.

Vy umíte pobavit! O zvířátkách mých dvou "chovatelek" bych mohla povídat. Když se u nás objevilo krásné černé koťátko, dal jim tatínek vybrat. Buď zůstane on, nebo kočka. Měl štěstí. Když žadonily o pejska, bylo by to jen přes mou mrtvolu. Zatím žiju. Po řadě dalších zvířátek jsou u nás dodnes nepřehlédnutelné stopy. Nicméně když se dcery odstěhovaly, vzaly si s sebou i své miláčky. A tak jsme s manželem zůstali doma sami.