O řece

Moc hezké,ale nostalgické.Potlačme ten smutek nad tím ,co je pryč ,dříve jsme nad tím nepřemýšleli.Ale také se mi promítají obrazy z dřívejška a je mi smutno,že je to pryč.Tak honem do reality.

Člověk by neměl chodit na místa, kde prožil dětství a rané mládí. Bude zklamán, protože má v očích úplně jiné obrazy. Ten vysoký les tu přece nebýval, cesta je nějaká jiná, tudy přece nevedla a stromy třešní, na které jsme chodily, jsou už jen ubohé trosky, čekající na muže s pilou. Zažívám to vždy, když přijedu do svého rodného městečka, kde jsem trávila všechny své prázdniny a později sem vozila i své děti. Všechno je pryč, tak si raději uchovávám v mysli své obrázky.

S návraty na stará známá místa nemám dobré zkušenosti, o to víc si užívám těch současných, na kterých se cítím dobře. Vzpomínky mi může vzít Alzheimer, ale jen dočasně, zatímco ta místa v propadlišti času zmizí navždy. Je to jako s řekou: "Nikdy nevstoupíš do stejné řeky."

Dámy, moc vám děkuji a jsem rád, že nejsem v tom svém občasném vzpomínání sám. Že jsou i jiní, co se rádi vracejí.

I já mám svá místa, kam se ráda vracím. S přibývajícími léty jsou mé vzpomínky stále krásné, ale i nostalgičtější... Dík Jendo.

Některé z mých silných vzpomínek na dětství jsou také spojené s řekami - Vltavou a Sázavou. Vaše nostalgické vzpomínání mi je připomnělo.

Uklidňující - vyhledávám ráda místa známá a neměnná, zvláště když tudy plyne voda...

Každý z nás má vzpomínky a jsou různorodé. Také mám svá oblíbená místa kam se ráda vracím. A právě na těchto místech se pak vrací i vzpomínky. Mnohé se na těchto místech sice změnilo, ale vzpomínky jsou stále stejné.

Jendo, líbí se mi, že ve svých vzpomínkách jsi spjat nejen s mořem, ale i s řekou. Ta je mi bližší. Zejména Vltava (která teče asi 300 metrů od našeho domu). Jsem moc ráda, že jsem s tebou byla v Nelahozevsi. :-)

Když jezdím do Lomnice nad Popelkou na sraz spolužáků, taky mám v některých místech pocit, že se tam zastavil čas (od roku 1962, kdy jsme se odstěhovaly). Při bližším pohledu či prozkoumání však poznám, že to tak není. Nevím, zda by bylo pro mě při mé nostalgii přijatelnější, aby se tam nic nezměnilo a chyběla jsem jen já, nebo zda je naopak lepší, že do tohoto nového města už právem nepatřím. Díky za pěknou úvahu. Jako vždy.