Kávička, dortíček, sklenička... Mladí lidé hospodaří jinak než senioři

Snad u každého se v životě střídají léta hubenější a tučnější. Pokud se náhodou nenarodil se zlatou lžičkou v puse. Možná to není ve všech případech až tak striktně rozděleno na mladší a starší, ta finanční negramotnost. Protože u mě je tento termín použitelný i pro důchodce, kterému sice za ty roky vždy přistane na účtu slušná suma, ale on s ní nedokáže pravidelně vyjít. Zrovna tak jako další důchodkyně, která za celých třiadvacet let nebyla schopná vyměnit svůj nadměrný byt, kde původně bydlela s mužem a třemi dětmi. Měsíc co měsíc vyjde jen tak tak, při vyúčtování nedoplatky. Samozřejmě i moji mladí občas nevyšli, než se to naučili. Když si ale vzpomenu na vlastní mateřskou dovolenou, tak se nedivím. Byla jsem na tom zrovna tak. On každý do těch vhodných kolejí časem najede. Každému jednou dojde, pokud to má v hlavě srovnané, že nelze vymetat kavárny, když potom není na pečivo do snídaně a obědy. Zejména, když si člověk nemá kde půjčit, nebo když zjistí, že opakované půjčování stejně nikam nevede. Nakonec, asi by nebylo od věci, ponechat každému jeho právo zacházet si se svými penězi po svém. Například chlapa asi dost vytočí, když vidí kluka o dvě generace mladšího v daleko dražším autě. Zatímco mně, která je bez vlastního dopravního prostředku, je úplně fuk, v čem kdo jezdí. A kdo mu to koupil. Protože pro mě jsou důležité jiné priority. Jako ženské, která se svými penězi vystačí, mi je spíš líto dětí, které doma nemají dostatek jídla a oblečení. A rady by šly s ostatními na oběd ve škole a rodiče na to nemají. A když vím, že tito rodiče na alkohol mají vždy, mám vztek. Lidí by měli na ty svoje děti brát ohledy. Jak se má dítě naučit hospodařit, když to neumějí jeho rodiče. Finanční gramotnost se těmto lidem vyhýbá po celé roky. Kouření, alkohol či drogy mají přednost před vším....

Je pravda, že dennodenní obědy a vysedávání leze pěkně do peněz, ale mládí se to naučí zkorigovat až budou hospodařit samostatně ve vlastní rodině. Občasné posezení v cukrarné či restaurací si často dopřávají i senioři. A je to milé oživení.

No,nevím,ale u nás v Brně vidím nejvíce v kavárnách a venkovních zahrádkách Romy s celými rodinami,jak vesele hodují ,přestože pracovat je neuvidíte.Já sama,coby seniorka v důchodu pracuji minimálně dvakrát týdně,ale raději si ze mzdy ušetřím na nějaký zájezd,nebo dovolenou s kamarádkou,než abych vyhazovala peníze za jídlo a další lahůdky,které si mohu jíst doma v klidu a podle své chuti za mnohem menší peníze.

Doporučuji k nahlédnutí do komentářů na Seznam.cz, který tento článek dnes zveřejnil. Pěkně ostré!

Je to článek o jednom případu. Podle tohoto případu se nedá škatulkovat. Ne všichni starší a staří lidé jsou šetrní a finančně gramotní, ne všichni mladí lidé jsou rozhazovační. Stačí se podívat na justici na osobní insolvenci; kolik dlužníků je starobních důchodců, lidí střední generace, kolik je tam lidí mladých a mladších. Žít nad svoje poměry a na dluh není ani záležitost vzdělání. V insolvenčním rejstříku najdete lidi bez titulu i s titulem. Je to všechno individuální. Těžko někomu rozmlouvat, aby si nepůjčoval od "žirafy" podle televizní reklamy "lidé lidem, s klidem".

Všechno je, řekněme, desetkrát dražší. Jestli výplaty jsou taky desetkrát vyšší, nevím. Důchody asi ne, to snad posoudim. Ve střední vesnici, nebo městečku bylo hospod kolik? Dvě, tři... A dneska? Hospod dvakrát, třikrát tolik. Těch, co tam chodí je přibližně stejně. Tak tam nemusím, když tak občas na oběd, nebo večeři. Kavárna s cukrárnou se neuživí, pokud o není v atraktivní oblasti. Co je zajímavé, vidím tam dvě tři babky na kafíčku, jinak někdo koupí zmrzlinu, nebo dort sebou. Jinak nic. Ale mají příjem z pronájmu baráku, tak to můžou provozovat. Zatim to vypadá, že není rozdíl mezi generacema, ale co jinak vím, tak mladí nehledí, co to stojí, staří pamatují ty ceny dřív, tak si rozmyslí, jestli mají tu potřebu. Ale hodně to závisí na tom, kolik kdo vydělá. Naši mladí utrácejí podle příjmů, ale když se nemusí bát o práci, tak si vezmou půjčku, nebo hypotéku na barák. Já za sebe můžu říct, že jsem si vše koupil, až když jsem na to měl. Půjčky jsem neznal. Proto taky mám patřičnou rezervu. A taky už nemusím všechno mít. To by se nechalo psát...

Problém je spíše v tradici české rodiny ! My jsme žily sice v socialistické době, ale rodina a rodiče většinou držely výchovu a zvyky v zavedených pořádcích jež zažili sami. NĚKDE.

Je dobré mít přehled o příjmech a nutných výdajích, a když je nějaká koruna navíc, proč si neudělat příjemnou chvilku ... Za našeho mládí nebylo zvykem běžně chodit do restaurací (byly závodní jídelny), ani do kaváren (jen s dětmi výjimečně do nějaké cukrárny), také nebylo moc peněz, pořád se na něco šetřilo, teď je to jiné ... Ať si to mladí, pokud mohou, užívají, no, a my starší to musíme dohnat - teda aspoň trošku a občas :-)

Souhlasím s Ivanou K. - peníze si do hrobu nevezmeme. Ráda posedím s přáteli u sklenky dobrého vína či kávičky. Minulý týden jsem si to užívala v Německu, kde jsou ceny sice v Eurech, ale posezení v kavárně na pěší zóně v Mnichově či Stuttgartu je příjemné. Jen Němci jsou oproti nám velmi přísní. Všude se musí vyplňovat do formuláře adresa, telefon atd.Bez ukázky "Tečky" nebo testu nedostanete ani vodu. Dnes odpoledne máme setkání s přáteli v kavárně na nám.v Plzni.

U nás je to naopak. Mladí si pořídili tři děti, opravují dům - musí šetřit. My s manželem si užíváme života - peníze si do hrobu nevezmeme.