Aničko, nesu vám čajíček. Zdrobněliny jmen používáme často, někteří lidé jsou ale na ně hákliví

Jak se to vezme. Když jsem, jako montér přijel, po nějakém čase do fabriky, kam jsem dřív jezdil a šel jsem do kantýny na oběd, volaly holky do kuchyně :"pantonik je tady", dostal jsem pořádnou porci a příjemné přivítání. Což je asi příjemný bonus, asi zato, jak se chovám já.

Vnímáte rozdíl mezi blbcem a blbečkem? Já ne. Stále jde o téhož. Lidem, se kterými si musím neustále dávat pozor na jazyk, se raději vyhýbám. Nerada bych se jich dotkla myšlenkou, když se slovy mají takový problém. Kdysi dávno mi jeden žák říkával soudrušenko. Pro nezasvěcené to znělo jako sušenko. Dnes by to bylo docela výstižné. :-) Na druhé straně, kéž by to byl jediný problém, který lidé s jinými lidmi mají. Všimli jste si, že nás může vítr odfouknout, voda odplavit a oheň sežehnout, vzduch a voda otrávit a naše vlastní haldy odpadků pohřbít? To bychom možná i zatoužili po tom, aby nás někdo oslovil jakkoliv a nabídl nám kapičku vody a ždibíček čehokoliv.

Je to individuální. Jestliže se někomu zdrobnělé oslovení nelíbí, může to sdělit. Sama nejsem velkým příznivcem zdrobnělin. Ovšem záleží i na situaci – pokud mi někdo, kdo mě běžně oslovuje Věrko, řekne Věro, leknu se, že něco není v pořádku. A zdrobněliny jako kafíčko, dortíček apod. také nemusím.

Plně souhlasím s tím, že říkat zdrobnělinou jména nebo oslovit jako prarodiče v domově důchodců staré lidi musí pořádně nadzvednout. Skutečně je lepší volba použít oslovení paní Nováková, než babi nebo Růženko. Možná si personál myslí, že tím navodí atmosféru domova či rodiny. Při veškeré úctě k jejich práci.....domov je domov a ústav, byť sebelepší, je pořád ústavem. S placenými službami. Na druhou stranu opravdu už docela malé děti ve školce či u prarodičů vyžadují oslovení určitou formou jména. Tady je to tak trochu na pováženou. Pokud Pepík třeba z nějakého důvodu trvá na oslovení Pepé. Asi bych jako babička i učitelka poslala do háje i s jeho rodiči. Kteří ho neumějí srovnat už teď.

Poslední odstavec článku říká vše. Jinak nic proti zdrobnělinám ve vhodném kontextu. Často je užívají v soukromí učitelky MŠ a nižších ročníků ZŠ (profesní deformace).

Také jsem na zdrobněliny háklivá. Někdy je to až směšné.

Oslovit někoho zdrobělím jménem,pokud se známe,to mi nevadí,ale vadí mi právě takové to kolik cukříčku chceš do kafíčka,bud opatrná at tě nebolí zádíčka,však to všichni znáte.

Výborný článek. Je nutné se ptát na oslovení. Já sama nemám zdrobněliny ráda a divím se, kolik lidí na tomto serveru používá zdrobněliny. Také se všeobecně používá v mluvě o seniorech a často i jejich oslovování babičko nebo dědečku. Na to mají právo jenom blízcí příbuzní. Už to neměla ráda moje babička a máma, aby ji tak oslovovali. Mě se to zatím nestalo, ale cítím to jako urážlivé pro oslovení lidí, kteří vnoučata nemají.

V tom je ale ten problém, jak mají ostatní vědět jak ten dotyčný chce být osloven když to neřekne?

Podnětný článek. Také nemám ráda zdrobněliny, ale protože se ve většině případů jedná o oslovení s citovým podbarvením, tak neprotestuji. Sama bych starší dámu nebo pána bez jejich svolení křestním jménem neoslovila.