Moje aktivní léto s vnoučaty

Gratuluji! Moc hezké. Úplně to vidím. Já taky měla o prázdninách dva až pět kousků :-)

Jano, tak to smekám. Já jsem na tom jako Naďa, nejsem taková ta správná hlídací babička. Ale když bylo potřeba také jsem se " vydala ze všech sil, četla pohádky, stavěla potůčky a domečky pro zvířátka z kůry a větviček v lese...... Každou takovou " hlídací babičku a dědu" opravdu obdivuji, já raději mladým vypomáhám fyzicky na zahradě a hlídání vnučky a vnuka mimo prázdnin zajišťuje když je potřeba spíš druhá strana. A přiznám se, také mi starost o vnoučata nikterak nikdy nechyběla.. O prázdninách to není potřeba, snacha je učitelka, má volno...

Klobouk dolů, tolik dětí jako smetí. Zajímavé, že se člověk bojí o ta vnoučata více, než v mládí. připadají mi velcí všetečkové a energie jim neubývá. Jsou to hezké i vyčerpávající zážitky, Ale jsou to naše vnoučata.

Dobře napsané, tohle bych nezvládla a ani nechtěla. Jsem docela ráda, že máme jednu vnučku, která se o sebe postará. Odkládání vnoučat na dobu neurčitou se u nás nekonalo a nekoná. Abych pravdu řekla, tak mi to ani nevadí. Ostatním ale hrátky s vnoučaty opravdu přeju.

Moc hezky a vtipně jste svoje hlídací léto popsala :-).

Velmi dobře to chápu. Ač jsem "hlídala" maximálně dvě vnoučata, připadala jsem si obdobně. Večer absolutně vyřízená jsem usínala chvíli po dětech. Heslo dne bylo "unavit děti, zachovat při smyslech sebe". Ale také si těchto společných chvil velmi vážím a užívám si je, protože jsou pomíjivé.

Moc hezké, připomíná mi to hlídací prázdniny v nedávné minulosti, kdy k našim přibylo ještě několik kamarádů. Opravdu nejnáročnější byly vždy dny u vody, to jsem měla hrůzu, aby se nikdo neztratil. Večery byly donedávna s tím rozdílem, že byly žádoucí každý den jiné originální pohádky.

Občasná starost o vnoučata mě bohužel minula. Ostatně, vnučce je už 34 let, spíš bych rád někdy viděl oba pravnoučky. To, co píše paní Hošková, bych ale už těžko zvládal. Ale čte se to moc hezky.