Hned za tratí, na železniční zastávce Valtice město, nalézá se hospůdka DCV. Má to být zkratka Družstvo cestující veřejnosti. Dvě stě metrů odtud stojí komplex tři budov slovutné dopravní školy. Časem se z hospůdky vytvořil mýtus. Sem chodíval profesor Hřivna na svoji kávičku. Před sodomou zaplivané putyky varoval profesor Kabelka svým zvláštním způsobem. Říkával: "Tak tam v zařízení tom chlapi se ožírají a hulvátským smíchem se smějí. To potom nedivím se já, když slyším od studentů větu- pujč mi roďák, dám ti špinku!“Přítomnost blízké hospůdky však nevadila tomu, aby Kabelkova žena Mária Láďovi občas pro lahvové pivo zašla.
Na železniční průmyslovce bylo v tu dobu zakázáno všechno. Kontroloval se i účes. Děvčata se musela oblékat ve stylu socialistického realismu. Ředitel Formánek, bývalý strojvedoucí, předstíral fanatismus. S rozevlátými vlasy a s neskrývaným nadšením pobíhal po tělocvičně. Hýkal nadšením. Před shromážděním celé komunity volal:,,Soudruzi! Blahopřeji vám! Sovětský svaz právě vypustil první družici země! Hurá!“ Pak se otázal: "Víte, kde jsou Bezdružice?“No přece ve Spojených státech, ha ha ha!“ Jeho výrok neocenily tři stovky studentů. Ozvalo se jenom několik servilní "hahů“z řad vychovatelů a kantorů.
Největší postihy byly ale za pití alkoholu a hraní karet. Je však všeobecně známo, že každý tlak budí protitlak. Karty se hrály v hráčských doupatech a pít začali i zarputilí abstinenti. A právě hospůdka DCV byla jedním z hráčských doupat. Za lokálem vzadu byla v podkroví malá komůrka, silně využívaná studenty valtických škol. Pilo se tam pivo a hrály karty, jako za prohibice ve Spojených státech ve dvacátých letech. Pan vrchní měl pro mládež pochopení.
Malý Guma si jednou přinesl na internát pod bundou láhev vína. Po večerce svolal celou komunitu a postavil se na chodbě před velké zrcadlo. Přinesenou láhev na protest proti ředitelskému despotismu na ex vypil. Rozhlédl se vítězně a pravil: "Vidíte volové a nic mi není!“ Pak se otočil kolem své osy a sešrouboval se k zemi. Na zemi pak sebou cukal. Všichni kolem tleskali. Domnívali se totiž, že Guma reprizuje své parádní číslo při "hrošení“ u profesora Jánoše. Bylo z toho však malé delirium. Vychovatel Kucan druhý den nasával divný pach alkoholu. Pravdy se ale nedobral.
Většina studentů áčka ovládala mariáš. Frantík Menclů však karty nehrál. Chodil do hráčského doupěte DCV jenom zřídka. Vždycky říkal: "Já jsem na inteligentní hry blbej a jsem líný počítat.“ Platil striktní zákaz pití a hazardu. Hoši zákaz porušovali, ale že by na stole ležely zmačkané bankovky, nebylo známo. Hrálo se většinou o sirky.
Toho večera učili v hráčském dopěti spolužáci Kapitán Flint, Guma a Zdeněk Crhonek, zvaný "Šnek“, Fanouše mariáš. Kapitán Flint jej posléze prohlásil za ,,karetního vola“. Výuka skončila fiaskem.
Jednoho dne zastavilo před hlavní budovou auto Veřejné bezpečnosti. Do rána někdo hospůdku DCV vykradl. Učinil to jednoduchým způsobem. V podkrovní místnosti komplic večer vyháčkoval zevnitř závlačku střešního okna. V noci pak stačilo vylézt na střechu a bylo otevřeno. Pak už bylo hračkou dostat se do místnosti a pěkně se napakovat. Místní bonzák však oznámil, že v té zadní podkrovní místnosti nějací kluci chodí hrát karty a kouří. Protože tam byl velký provoz, objížděli policajti všechny valtické školy.
V té době se Kapitán Flint, Guma a Šnek klepali strachem jako ratlíci. Klepal se i karetní žák Frantík, který byl u toho jaksi omylem. Odhalená přítomnost delikventů by obsahovala nejméně trojku z chování, případně i vyloučení ze školy. Zloděje i s komplicem ale policajti chytili už třetí den. Delikventům tak padl kámen ze srdce. Hráčské doupě osiřelo.
Ještě jednou si osud ošklivě zahrál s ,,karbaníkem“ Frantíkem Menclem.
Jel na provozní praxi do Mikulova s kamarádem Vrbou z béčka. Jelo se dřevěnými vagóny. U každého okénka byl řemen s dírkami a malý odkládací stolek. Okénko se stáhlo a zašprajcovalo řemenem, jehož dírka se nasadila na ocelový trn. Hoši sedí naproti sobě a netěší se na nudu nákladní a zavazadlové pokladny. Najednou se v rukou studenta Vrby objeví balíček karet.
"Naučím tě šestašedesát, chceš?“
"Máš to marný, mne karty nebaví,“ brání se Frantík.
Z ničeho nic se na odkládacím stolku objeví balíček karet. Výuka začíná. Frantík už má v ruce rozdané karty, kamarád ještě odchází na toaletu.
Na jednokolejné trati ve stanice Valtice dochází ke křižování vlaků. Přesně před Frantíkovým oknem zastaví okénko sousedního vlaku. Přímo z protějšího okénka hledí tvář ředitele Formánka! A tak se řediteli podařilo chytit hazardního hráče přímo při činu, in flagranti!
Žákovskou knížku abstinenta a karetního analfabeta zdobí ředitelská důtka.
To by tak hrálo, učinit z dřevěného socialistického železničního vagónu pojízdnou maringotku hazardních her.
Takových pojízdných dřevěných hazardních železničních vagónů mají jistě v Las Vegas celé vlakové soupravy.
