Umíme se léčit? Nejdůležitější je důvěra pacienta v lékaře, a naopak

Nejlepší je k doktorům vůbec nechodit,zvláště,když mi nic není.Moji důvěru ztratili asi před 50 lety,kdy jsem jednou za rok ! přišla k dorostovému,bylo mi opravdu velmi zle,a on na mě pohlížel jako na simulantku!!! Za to ti,co u něj tvrdli 3x týdně a doopravdy jim nic nebylo,jen se chtěli ulejt ze školy,tak těm rozdával omluvenky jak na běžícím páse. Pak se mi ještě stalo,že jsem přišla na pohotovost,měla 39 horečky, měla bolesti na močáku a pod. a "doktor" mi dal živočišné uhlí a že to nic není....Druhý den u jiného doktora z toho byl zánět ledvin,močáku a byla jsem 6 týdnů na antibiotikách.Vůbec se dá říct,že za mlada jsem bývala více nemocná,než od 45 let doteď. Takže když už mi něco je,tak se léčím homeopaticky,případně bylinkami,a cítím se dobře a mladě. Informace o případné nemoci si najdu v chytrých knihách a na netu, zatím od lékařů nic nepotřebuji.

Poslední věta tohoto článku je úsměvná i když budeme dodržovat doporučení lékařů léčba v mnohých případech nebude účinná a nepomůže.

:-) :-) Důvěra? "Až se nebe rozpukne, až se hvězdy rozptýlí, až se moře rozlijí, až se hroby převrátí, pak pozná duše každá, co učinila zavčas a co zmeškala." Korán "Dobré jméno je nad výborný olej a den smrti nad den narození." Kazatel :-) :-)

Beru léky na srdce a na prostatu, beru je pravidelně. A nic. Tak si dobrý. Když si řeknete, že jsem divnej, tak to mám asi deset let. :-)

Já mám na své doktroy docela štěstí, věnují se mi, ekla bych, dostatečně. ale možná je to i tím, že sama nemám na pány doktory nějaké "přehnané nároky." Prostě jim důvěřuji, moc se neptám, mnohdy raději moc nepátrám, abych se zbytečně nenervovala.

je to vše o lidech - vzhledem ke svým zdravotním problémům navštěvuji několik různých odbornílů. Jsou mezi nimi oby typy, jak empatický, tak předpisovač. Ale také vidím, že za spoustou zdravotních problémů stojí nezodpovědný pacient. Několik let docházím do diabetologické ambulance a jsem pouze na dietě, sestřička mne vždy zváží a při poslední kontrole mi řekla, že to snad ani nemusí dělat, že mám za celou dobu stejnou váhu - max. +- 1 kg. Bývalý kolega se divil, že jeho přece nikdy neváží...ta váha je do 120kg a on váží jako dva statní muži, asi 180 kg. A hrozně se naštve, když mu paní doktorka doporučí zhubnout, nabídne lázně, návštěvu dietního specialisty apod.

V tomto případě má paní Ová naprostou pravdu, bohužel, pana doktora zajímá pouze zdali pacient bere léky, zlepšení zdravotního stavu nebo nedej bože uzdravení je věc vedlejší.

Už někdo někdy viděl lékaře, který by se aktivně zajímal o to, jak se člověk cítí, jaké léky bere a co to s ním dělá? Já ne. V každém příbalovém letáku je napsáno - lékař bude sledovat (krev, moč, různé jiné látky). Ještě nikdy žádný lékař nic nesledoval. Zatím vím jenom jedno - pokud se sama aktivně nesnažím, tak lékař mi nepomůže.

Nejvíc záleží na člověku samotném, zda se chce léčit, nebo uzdravit. To jsou dvě naprosto rozdílné záležitosti. Poslouchat své tělo, slyšet co mi říká a to, pokud možno, dřív než ze mě lékař "vyrobí" pacienta. Jak mohu věřit lékaři, který neví, co se odehrává v mé Duši. On to ani vědět nemůže, třeba proto, že to vědět nechce. Moje loňská zkušenost: Když mi bylo nejhůř a po setkání se svojí Duší, když jsem šla už na několikátý výplach plic, říkám panu primářovi: "Pane primáři mě je dneska tak dobře!", s údivem se na mě podíval a pravil: "To si ze mě děláte blázny, nebo to myslíte vážně?" Bylo to pochopitelné, neboť moje laboratorní výsledky skutečně nevykazovaly sebemenší zlepšení mého zdravotního stavu. To samé byl i slibovaný "běh na dlouhou trať", který povede k mému uzdravení. ♥

Dokror většinou umí předepsat pouze další a další antibiotika, na upozornění, že léčba nezabírá a má vedlejší účinky nereaguje.