Cesta na Praděd: Moje dávné nezapomenutelné prázdniny

Také jsem před mnoha a mnoha lety byla s manželem a malou dcerkou na rekreaci v Jeseníkách ve Zlaté Opavici. Bylo to koncem března a sníh pomalu tál. Vyšli jsme ráno na Praděd, sice dobře oblečení, ale cesta byla vyčerpávající- bořili jsme se v tajícím sněhu místy až po zadek, byla mlha, takže nebylo nic vidět a na žádnou restauraci se nepamatuji. Když jsme došly s vypětí sil nahoru, byl silný vítr a jen mlha a spršky tajícího sněhu. Otráveně jsme sešli dolů a zakotvili jsme na Ovčárně, abychom se zahřáli. Jako na potvoru, jak se říká, začal nádherný, slunečný den, který vydržel až do večera, kdy jsme jeli zpět do zotavovny. V horách nikdo není s počasím prorokem.

V horách se skutečně mění počasí tak rychle, že stačí jedna zkušenost a člověk s tím počítá pak už celý život. Na 15 km výlet bych nešla bez termosky a svačiny, radši zbytečně nesu mikinu než bych pak mrzla.

Moc hezká vzpomínka na začínající horaly, na to se nedá zapomenout :-)

Některé vzpomínky utkví v paměti.

Pěkné vzpomínání, Maruško. Každý turista, už i bývalý, určitě něco podobného zažil. Já jsem naposledy zmokla jako Alík při cestě na Radhošť. Na Praděd 3x v pohodě.

Do Jeseníků jsem jela asi ve svých 25 letech s kamarádem a stanem vlakem z Prahy. Když jsme došli pod Praděd, začalo pršet. Postavit stan nepřipadalo v úvahu. Bezradně jsme procházeli Karlovou Studánkou. Spatřil nás správce jedné podnikové chaty a když zjistil, v jaké jsme situaci, poskytl nám přístřeší na zemi u kamen. Druhý den už bylo hezky a my jsme si ten zářijový výlet nakonec pěkně užili.

Moje milé - děkuji Vám moc za dobrá slova*. Pro N. Š. - Naděnko tehdy mne skutečně moje rodinka poslechla - ale co všechno jsem si pak musela dodatečně od nich "vyslechnout" jsem raději nenapsala a zatajila... ?

Pěkné vzpomínky, musím se přikrýt dekou, jak je mi při čtení zima :-) Připomíná mi to jednu dovolenou na Slovensku, šli jsme s dětmi do jeskyní, samozřejmě venku hic a 30°C a nám v kraťáskách a tílkách v jeskyních cvakaly zuby zimou

Maruško, dnes mi to trochu připomnělo Tvůj zážitek, na Šumavě byla docela zima a já jsem nebyla moc teple oblečená. Sice jsem neměla halenku s ramínky, ale vadila mi nepřikrytá hlava, tak to teď trochu "doma" v Týně zaháním.

Na takové "přešlapy" se nezapomíná. Jednou jsme zdolávali trasu z Ramzovského sedla na sedlo Červenohorské. Byli jsme patřičně oblečení, a přesto jsme během túry zažili takové změny počasí, že jsme nejdříve na kost promokli a pak stejně intenzivně namrzli. Dodneška vím, že to bylo 13. října a začínali jsme za krásného slunného dne. Doma nám to nikdo nechtěl věřit, protože bylo celý den krásně teplo.