Pasivní agresivita partnerky je to nejhorší, co se ve vztahu může stát
Ilustrační foto: ingimage.com

Pasivní agresivita partnerky je to nejhorší, co se ve vztahu může stát

21. 8. 2021

Mlčí. Vrhá vyčítavé pohledy. Vzdychá. Občas něčím třískne. Beze slov dává najevo, jak je nešťastná, frustrovaná, zoufalá. A kdo za to může? No přece muž. Partner, který ovšem nestojí ani za to, aby mu to sdělila. Mužů, kteří něco takového doma prožívají, není málo.

Tento text se ženám nebude líbit, ale mnohé pány potěší. Zejména ty ve vyšším věku. Protože pokud se s jevem zvaným pasivní agresivita setkávají delší dobu a stále žijí, jedná se o hrdiny. Někdo by však řekl, že jde o zbabělce, kteří se obávají vztah ukončit. Protože kdo něčemu takovému čelí dlouhodobě, řítí se do záhuby.

Když se zmiňuje agresivita v manželství či partnerském vztahu,  zpravidla si lidé představují muže, který se opilý vrátí z hospody a zbije manželku. Zkrátka, muže, který si na bezbranné ženě vybíjí zlost či beznaděj. Jenže velmi často se v poslední době psychologové i policisté setkávají s případy, kdy je agresorem ve vztahu žena. Pokud jde o agresi jasnou, přímou, ba dokonce někdy fyzickou, zpravidla časem vyjde najevo. Ale občas se v rodinách odehrávají dlouhá léta trvající tragédie, kdy žena je agresorkou nenápadnou, tichou, skrytou před každým, kdo by byl schopen její chování odhalit. A když by snad vzniklo drobné podezření, lidé by řekli: ‚Cože? Ta milá paní? Ta že svého manžela týrá? Ale prosím vás, takový nesmysl, nevěřte pomluvám...“

V jedné rodině před časem taková dlouhodobá pasivní agresivita vyšla najevo poté, co se muž rozhodl po více než dvaceti letech na trvalo odstěhovat na chatu, aby už dál nemusel sdílet domácnost s manželkou. Takto to líčí jeho dcera: „Zpočátku jsme s bratrem nechápali, co se děje. Táta se odstěhoval na chatu, vyměnil tam zámky a sdělil nám, že my za ním jezdit můžeme, ale máma ne. Přišlo nám, že se zbláznil. V nedalekém městečku si našel práci, prostě úplně změnil život, přestože je mu přes padesát. Později nám vysvětlil, že už s mámou nemůže žít a popsal nám způsoby, kterými ho týrala. My to tušili, ale nevěděli jsme, že on to tak silně vnímá. Máma třeba celý den nemluví, vzdychá a nikdo neví proč. Dává světu najevo, že má hodně práce, že ji nikdo takzvaně nechápe. Když jí někdo chce pomoct, říká: ne, díky, to je můj úděl. Tváří se občas jako by ji někdo mučil. My z toho s bráchou spíše měli legraci, ale táta říká, že to bylo k nevydržení a v posledních letech se prý stávalo, že do něj několikrát záměrně vrazila. Šla kolem, narazila do něj a pak zakřičela: co to děláš, proč do mě strkáš?“

Jiný muž se před časem svěřil psychologovi, že ho jeho žena v posledních letech několikrát ohrožovala pilníkem na nehty a jednou mu na nohy vylila hrnec v vařící vodou a bramborami. Šlo o paní učitelku z gymnázia, velmi váženou osobnost v městečku, kde k incidentu došlo. „Kdybych někomu vyprávěl, co doma dělá, stejně by mi nikdo nevěřil,“ tvrdil dotyčný manžel.

Pasivní agrese je podle psychologů ve vztahu často mnohem horší, než jasně vyjádřený hněv. Žena, ve které bublá vztek a nikdo neví, co s tím, je časem nesnesitelná stejně jako opilec, o němž nikdo neví, kdy přijde namazaný a zuřivý.

Pasivní agrese často znamená mlčení, nasupený výraz, odmítání komunikace. Její cíl je jasný, jde o to, aby se ten druhý, vůči komu je obrácena, nejčastěji partner, cítí provinilý, nemožný, zbytečný. Ne, že by pánové toto umění neovládali, ale faktem je, že ženám jde provozování pasivní agrese lépe.

Psycholožka Radka Gottwaldová napsala na toto téma knihu, ve které mimo jiné uvádí: „Každý z nás se setkal s určitou formou pasivní agrese, ať již u druhých nebo ji sám používá. Koncept však vyvolává mnoho otázek, je zahalen nejasnostmi – co se pod ním skrývá? Často si uvědomujeme, že nás určitý člověk štve, že je s ním složitá komunikace, že se cítíme frustrovaní či zranění, ale nevíme proč. Pasivní agrese je agrese přenášená na druhé skrytou formou, není na první pohled čitelná a tak je těžké ji rozpoznat. Pasivně agresivní jedinec se chová tak, aby svým jednáním druhého naštval, vyprovokoval a zároveň v něm vzbudil lítost nebo stud za svou přehnanou reakci nebo neudržení emocí na uzdě. On totiž své emoce navenek neukazuje, ač je podrážděný či frustrovaný, jedná chladně.“

Pasivní agresoři se objevují samozřejmě i v pracovním prostředí, v různých oblastech života. Jenže tam je snazší se jim vyhnout nebo se s nimi pokusit nejasnosti řešit. Ale když jde o partnerku, je to problém. Obvykle se totiž muž nemá komu svěřit, nemá se s kým poradit. Jednak nechce, protože si myslí, že se muži nesvěřují a netrpí. Jednak si myslí, že by mu nikdo nevěřil, že to, co prožívá, je opravdu tak velký problém. Vždyť přece o nic nejde, ne? No tak manželka mlčí a tváří se nasupeně. No to přece manželky dělají. Kašli na to a pojď na pivo. Ano, některou z těch vět by asi slyšel od kamarádů či kolegů.

Právě dlouholetá manželství bývají skvělým podhoubím pro ty, ve kterých pasivní agresivita bublá. A právě ženy se takovými agresorkami stávají. Naopak muži, kteří bývali dominantní, občas zařvali nebo dokonce na ženu vztáhli ruku, se velmi často s přibývajícími roky zklidňují. Ubývá jim totiž mužský hormon testosteron. Naopak ženám ubývá ženský hormon a tak trochu se ve vyšším věku začínají podobat mužům. Takže s tím souvisí i vyšší míra agresivity a myšlenky typu: Celý život se tady snažil vládnout on, tak teď mu to vrátím.

„Ženy ve vyšším věku velmi často dovedou mužům pořádně znepříjemňovat životy. A mnohdy mají právě ty, které mají pocit, že takzvaně trpěly a muži byli dominantnější, tendence chovat se ve vyšším věku nadřazeně. Zejména, když muž slábne, stárne a ony začnou mít pocit, že si to mohou dovolit,“ uvedla psychiatrička Tamara Tošnerová.

Někomu může žena, která nemluví, vzdychá a tříská hrnci, připadat směšná. Někoho však může psychicky deptat tak, až je pro něj její blízkost nenesitelná. Každopádně je život s dámou, z níž se vyvinula pasivní agresorka, zatraceně těžký.

psychika vztahy a sex
Hodnocení:
(4.6 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Dostal
:-) Když je manželství muzeem kostlivců ve skříních... :-)
Andrea Bravermanová
Toto je můj manžel, věčně ublížený a manipulující do pocitů viny a nedostatečnosti. Jak může tak cokoli zkritizuje, to kyselo je moc kyselý a ty brambory moc bramborovatý...neumí jednat narovinu. I jeho rodina je taková, tam jsou desetiletí nevyřesené problémy. Když už je opravdu nesnesitelný, jdu si po svém, ale on se mi i tak často pokouší nějak pomstít, urazit mě vtípkem.. Uvažuju o jiném manželovi, už ne o tomto nenávistném fňukalovi.
Eva Kopecká
Život se ženou, které sedí výše uvedený popis, musí být takové malé soukromé peklo. Než žít ve vztahu, který mi přináší jen negativa, to je lepší odejít. A to bez ohledu na to, zda člověk sám zůstane nebo ne. To je v tu chvíli zcela druhořadé.
Jindřich Berka
Dobrý den, je to známé a otřepané, ale platí to! "Každý nám dělá to, co mu dovolíme". Jsem ženatý v pohodě 40 let, ale kdyby se žena, tak ke mně chovala, tak mizím. nemyslím, že bych zemřel sám. Nás poměrně zdravých chlapů důchodců je málo, takže chlapi: "Netrpte, vykašlete se na ni". Jindra
Jitka Caklová
Pokud je dobrá víra na obou stranách, tak hezký vztah se dá budovat za pochodu.
Jitka Caklová
Když to vezmu podle sebe, tak nejhorší variantou je, vytvořit si před vstupem do manželství iluze a pak se provdat za muže se kterým nečekaně dostanete od jeho maminky návod k použití, co rád jí, co rád nemá a ještě k tomu z rodiny, kde se uznávaly jiné vzorce atd. Ale už nic o tom, že i já bych mohla mít nějaké představy o spokojeném soužití. Po "procitnutí" víra v budoucí kompromisy se stala další iluzí, ze které mě vyvedl tím, že po 27 letech odešel za jinou ženu, pak za další a za další. Bohužel nevěděl, že svými odchody svůj "problém" nevyřeší a nakonec zůstal sám.
Alena Velková
Pasivními agresory rozhodně nejsou jen ženy, můj tchán byl toho příkladem...to tedy byla síla...
Jiří Dostal
:-) :-) Chtělo by to asi skloubit vztahovou hnusotu s "Pátým pádem voláme!", aby nám diskuse bobtnala. Dumám nad polemickým tichem a nepředpokládám, že dámy, na než se článek bůhví proč jakoby přednostně obrací, ztratily řeč a jdou do sebe, vždyť problém je univerzální a jeho pojetí či řešení je etalonem solidních mezilidských vztahů. :-) :-)
Jiří Dostal
:-) Jen tak na okraj, nějak a proč asi v odborném pojednání chybí velice silný motiv pasivní agrese, a to neúcta a pohrdání, jejichž zárodky jsou navíc zpravidla již v počátcích vztahu...
Helena Štěpánková
Umíme si s manželem věci vyříkat a také udělat kompromisy, takže k zásadním konfliktům nedochází. Je to velké štěstí, protože mám kolem sebe hodně známých, u kterých maželství nevydržela anebo drží doslova na vlásku...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?