Nebyl jsem dobrý rodič. Některé lidi celý život trápí pocity viny

Možná se mýlím, ale já na výchovu věřím jen částečně. Myslím, že hodně za povahou člověka, za jeho úspěchy či neúspěchy mohou geny ... Většina rodičů se o výchovu snaží - něco děti naučit, něco jim předat, věnovat jim čas, umožnit jim vzdělání - dělají to současní rodiče, dělali jsme to my, myslím si, že naše rodičovská generace se dětem nevěnovala méně, i dnešní maminky chodí do práce a děti do školek ... No a, někdy dítě s velmi dobrým rodinným zázemím se nepovede a naopak ... Jak si např. vysvětlit i rozdíly mezi sourozenci? Jedno dítě si se životem poradí velmi dobře a druhému se nechce pracovat a kamarádí se s alkoholem či bere drogy ... Prostě geny se míchají jak se jim zachce :-) a my ne vše jsme schopni ovlivnit ...

Ještě jednu * , většinou si maminky svoji dlouhou mateřskou dovolenou užívají, což za nás nebylo. Je to dobře. Dítě neutváří jen rodiče, ale vše co jej obklopuje. Dospěje a snad půjde dobrým smérem. Někdy to rodiče nemohou ovlivnit, mohou se tím trápit, jedná se o jeho potomka, ale obviňovat se a tím si ubližovat, to by neměli.

Děti většinou kopírují styl výchovy, který uplatňovali jejich rodiče. Příklady táhnou, nebo jak se to říkalo :-) Naše děti se vyvedly i přesto, že jsme byli liberální ", za sebe mohu říct, že moji rodiče mohli přitlačit. Ale pozdě bycha honit. Snad to tak špatně nedopadlo...

Za děti máme odpovědnost do jejich dospělosti. Pak už ne. Ať už dítě žije život jakýkoliv, je to vždy jeho volba. A nemyslím, že dnešní mladí vychovávají děti lépe, než naše generace. Jen je třeba se podívat, kolik dětí (vychovaných podle dnešních měřítek) bere drogy, antidepresiva, a vůbec si se životem nevědí rady. Někteří si opakují pobyty v base, atd. Každý si svůj život žije na vlastní odpovědnost.