Nerozumíme si, dožijeme bez sebe. Šedivý rozvod je jev, který nabírá na síle
Ilustrační foto: Ingimage

Nerozumíme si, dožijeme bez sebe. Šedivý rozvod je jev, který nabírá na síle

29. 7. 2021

Rozvod ve vyšším věku? Zbytečné, nějak už to doklepeme, když jsme spolu tak dlouho. To byl dříve obvyklý přístup k neshodám v manželství. V posledních letech se v tomto směru hodně změnilo. Poslední čísla ukazují, že postarší české páry se rozvodů nebojí.

Přišli na to, že mají rozdílné povahy a názory.
Jeden z nich moc pije.
Jednomu z nich se výrazně zhoršil zdravotní stav a druhý se necítí schopen s ním za této situace žít.
Začali se k sobě navzájem špatně chovat.
Odešli do penze a zjistili, že jim vadí, že jsou často spolu doma. Přesněji, že se vidí častěji, než dříve.

Shrnuto: Cítí, že už spolu nedovedou žít.

To jsou podle autorů Zprávy o rodině 2020 vydané Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí hlavní důvody, proč lidé ve vyšším věku přistupují k rozvodu.

Naopak u rozvodů mladších párů byly jako příčiny často zmiňovány: nezájem o rodinu, neuvážený sňatek, sexuální neshody, nevěra, psychické či fyzické násilí.

Českých mužů ve věku nad šedesát let nyní ročně ukončí manželství rozvodem okolo tisíc osmi set čtyřiceti, což je trojnásobek oproti počátku století. U žen je to ještě více, třiapůlnásobek. Češi v tomto směru prakticky kopírují situaci ve vyspělých zemích Evropy a ve Spojených Státech.

Německá psycholožka Insa Fookenová na toto téma zveřejnila studii, ve které jev popisuje takto:

„Páry sedí vedle sebe roky před televizí nebo u jídla, provádějí zaběhnuté rituály, nekomunikují už slovy, ale gesty, pohledy a to jen v lepším případě. Slovní komunikace výrazně klesla, takže je obtížné řešit problémy. Odcizení, které se vytváří, obě strany přijímají. Ale pak náhle, bez rozpoznatelného impulsu může přijít poznání, že takto už dál žít nechtějí.“

Kdo něco takového prožil, pravděpodobně označí její závěr za výstižný. Příkladem je jednašedesátiletá Stanislava z malého města na severu Moravy. „Vlastně mi nic nechybělo, žila jsem si dobře. Jen jsem čím dál častěji myslela na to, že mám před sebou možná deset, v lepším případě více let, kdy budu ještě jakžtakž zdravá, samostatná, schopná se bavit, cestovat. A to můj muž nechtěl. Nemám mu to za zlé, prostě chtěl žít jinak, doma, v dílně, u televize. Když jsem mu navrhla, že se rozejdeme, vůbec nebyl překvapený. Já z toho překvapená byla, už jen z toho, že jsem to vůbec vyslovila. Dali jsme si ještě rok na rozmyšlenou, tak nějak jsme žili dál, během té doby jsme byt vyměnili za dvě garsonky a je to. Nelituju. Zůstali jsme kamarády, občas si voláme, na rodinné sešlosti chodíme jako dříve. Ale výrazně ušetřím za jídlo, mám volný čas pro sebe. Dříve jsem pořád něco kuchtila, pekla, nakupovala, uklízela. Teď se věnuju sama sobě, výrazně uspořím, za to cestuju,“ vypráví.

Jeden manželský pár z Prahy si nedávno dal takzvaný půl rok pauzu. „Pronajal jsem si malý byt, naštěstí si to mohu dovolit. Zjišťujeme se ženou, jak nám samota, odloučení bude vyhovovat. Nevylučujeme, že se k sobě vrátíme. Ale poslední roky byly peklem. Neustálé jsme se nějak užírali, pošťuchovali, bylo přímo hmatatelné, jak jeden druhému vadíme. Prostě jsme nebyli zvyklí trávit spolu tolik času, protože jsme oba měli náročné práce. Do penze jsme šli plus minus ve stejnou dobu a úplně nás ten společně trávený čas rozhodil. Ale uvidíme, co bude,“ říká šestašedesátiletý Radek.

Psychologové se tímto jevem čím dál více zabývají a hledají jeho příčiny. „Jednou z nich může být, že lidé nyní mají děti později, než mívali dříve a to se v budoucnu bude ještě projevovat. V okamžiku, kdy je jim šedesát a více, potomci odcházejí z domova a rodiče si neumí poradit s tím, že mají žít ve dvou. Navíc nyní není rozvod považován za takové selhání jako byl nedávno,“ uvedl psycholog Jan Kulhánek, který působí v poraděn Psychoterapie Anděl v Praze.

Ne každý si však ve vyšším věku může dovolit pronajmout či koupit si po rozvodu byt. Navíc mnohé páry za léta společného života často něco vybudovaly. Mají společné byty, domy, chaty, auta. Dělení majetku je v seniorském věku náročnější, na druhé straně je výhodou, že už lidé nebývají zatížení hypotékami a nejsou na nich závislé děti.

Šedivé rozvody, jak se říká rozvodům ve vyšším věku, zkrátka mají svá pro i proti. A tak je někteří lidé považují za nejlepší rozhodnutí svého života. Jiní je naopak označují za největší blbost, kterou v životě udělali.

psychika rozvod vztahy a sex
Hodnocení:
(4.5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Paní Jano Řezáčová, buďte ráda, že to nechápete. Zřejmě máte partnerskou zkušenost, že se lze vždycky nějak domluvit. Ono ve své podstatě jde totiž o to, že ten druhý neakceptuje názory, které nejsou z jeho hlavy. Ono jde o to, že jestliže tedy ten aktivnější má doma peklo kvůli jednou týdně plavání, jednou týdně cvičení, jednou týdně kultura či koníček a tak dál. Asi byste se divila, jak daleko může zajít člověk, který prostě trvá na tom, že ten druhý musí být doma, když on sám je doma taky. To už fakt musí být pádný důvod, když se jeden i přes to všechno, co ho rozvodem čeká, trhne a radši jde žít sám. Jestliže partner jakoukoli aktivitu odmítá a odmítá i to, že člověk občas někam jde, deptá ho navíc různými způsoby, věřte, že člověku pak rozchod přijde jako jediná možná cesta, jak žít normálně a nezbláznil se. Asi si řeknete, že je padly na hlavu ten, kdo vymění letitého partnera za pár koníčků. Je pravda, že je nemožné srovnávat a stavět na misku vah člověka a možnost trávit volný čas podle svého. Odejít ale od člověka, který vám například přestane dávat peníze na domácnost, dává klíče do zámku, nenechá vás vyspat, vyžaduje dokonalý servis, aniž by celý život hnul prstem, shazuje vás proto, že chodíte cvičit, abyste zhubla, pomlouvá vás smyšlenými fabulacemi mezi příbuznými a známými, shazuje vás i ohledně profese, a co já vím, zkrátka opustit domácího despotu i za cenu, že bude dělat potíže při dělení majetku, je někdy jediná cesta. Už jen za ten klid to určitě stojí. Na pana Moravce jsem nejdřív reagovat nechtěla. Ale vidím, že nejsem sama, koho to kapku nadzvedlo. Takže asi tak, milý pane. Pokud se chlap své ženě v manželství věnuje, není líný s ní spát, dopřeje jí občas kadeřníka, kosmetiku, nějaký pěkný hadřík na sebe, nenechá na ni veškeré domácí práce včetně zahrady a zvířectva, umí se s ní zasmát, podporuje ji ve zdokonalování se v zaměstnání,nemá nic proti koníčkům, atd, pak doma nemá protivníků babu, ale fajn ženskou, kterou baví život. Pokud na tu partnerku hledí jako na kuchařku, uklízečku, zahradnici a pradlenu, tak si tu jak vy říkáte bábu se senilními kecy doma mít zaslouží. Protože ženská, která celý život skáče kolem rodiny, od a do z ji posluhuje bez nějakého zvláštního uznání a aspoň občasné pomoci, aniž by co měla pro sebe za radost, z té se za celý život nemůže stát fajn baba s přehledem, která se umí prosadit a která to někam dotáhla. Na tu zbyde holt ta senilita. Ovšem řekla bych, že bývají senilní a protivní i dědkové. Ovšem někteří to holt o sobě nevědí.
Olga Škopánová
Pane Moravec a která žena chce mít doma pupkatého chlapa.který jen čučí na televizi a na všechno nadává?
Hana Řezáčová
Trochu to nechápu. Dva spolu žijí 40 let, a najednou (!) zjistí, že to dál nejde? Přece nějaká patologická osobnost, se kterou se opravdu nedá žít, by se projevila už během těch uplynulých let - člověk, který se vyhýbá práci, tyran, alkoholik, hráč na automatech ... S manželem, který byl normální slušný chlap, dělal vše pro rodinu, vychovali jsme spolu do dospělosti děti, tak si najednou nerozumím, vadí mi, že se dívá na televizi nebo je pořád v garáži a něco tam kutí? No, tak ho přece nechám a jdu někam s kamarádkami, já budu spokojená a on taky ... S kamarádkou se dá jet i zájezd, na dovolenou apod., je to vše o domluvě a pochopení jeden druhého. Takové to "neměli jsme si co říct" mi přijde legrační - sama v malém bytě si budu "něco říkat" s kým ... ? Když se dva po dlouholetém manželství rozvedou, naruší to celou rodinu - vnoučata budou chodit k babičce sem a k dědovi zase tam? - A, že nejen báby mají senilní kecy, dotvrzuje příspěvek pana Moravce ve 22:56 :-)
Eva Kopecká
Rozvod na prahu třetí dekády života může být důsledkem faktu, že dnešní pade... či šedesátníci udělali maximum pro své děti, pro své rodiče, pořád byli nuceni dělat něco, do čeho se jim vůbec nechtělo, a to v zájmu rodiny. Rodiče potřebovali, aby se tam jezdilo a pomáhalo, kvůli dětem se udělalo podkroví, na to se muselo samozřejmě našetřit, vesměs se to dělalo po víkendech, muselo se pomoci dětem při startu do vlastních domácností, a tak dál a tak dál. No a když tohle všechno pomine, člověk si možná uvědomí, že najednou, když je víc času na rozvinutí vzájemného stavu, není co rozvíjet. Ten společný život byl plný práce, ústupků a starostí, že bylo v pozadí a stále odsouváno to, že jsou ti dva především partneři. A jestliže jeden chytí druhý dech a odmítá být pouze spolubydlícím ze zvyku, je na problém zaděláno. Když ten druhý po něm chce, aby se konečně někam jelo, protože na to nikdy nebyly peníze, nebo něco podniklo, protože na to nikdy nebyl čas. Ne každý má totiž stejnou opotřebovanost a stejný elán. Je jasné, že vedle sebe dlouho nevydrží dva, kde jeden chce teplou večeři, televizi a klid a druhý chůzi po kopcích a víkendy mimo domov. Nelze nikoho odsuzovat za to, že chce žít jinak. Má na to právo mladý i starý. Bohužel se znova nenarodíme. Druhá možnost, jak si uspořádat život jinak, nebude.
Leden Jaroslav
Čím bude více takových článků, tím více bude mít řada lidí ospravedlnění pro svůj "zásadní životní krok", který by se dal řešit úplně jiným způsobem za jisté tolerance k partnerovi/partnerce. Pochopitelně, že je to případ od případu jiné, ale každý by si měl uvědomit, že v každém z nás je tak trochu sobec a nechce se moc přizpůsobovat. Ale tolerance a snaha po aktivnějším a uspokojivějším životě naplněným alespoň nějakým koníčkem může dělat zázraky. Snad nejhorší je sledovat "úspěšně" rozvedeného staršího muže, kterého odmítají možná právě kvůli rozvodu na stáří jeho děti, neumí žít sám a už ani netouží po nějaké partnerce, protože ty už v postarším věku mají už spíše zájem o vnoučata a ne se starat o nějakého "cizího" chlapa ..............
Petr Moravec
Kdo z chlapů chce mít na krku 60 ti letou bábu a poslouchat ty její senilní kecy ?
Danka Rotyková
Rozchod manželů ve stáří musí být strašně smutný. Ale pokud se k tomu lidé odhodlají, měli k rozchodu určitě vážné důvody. A v tom případě se jim nedivím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.