Své předky tu vidím na každém kroku. Hrabě František Kinský zve do času svého dětství na zámek v Kostelci nad Orlicí

Škoda, že tak málo vnímáme, že rodovým majetkem každého z nás je tato zeměkoule. Možná bychom se o ni také tak starali.

Ještě že žijí lidé, kteří se nezaleknou velkých výzev. Jsou obdivuhodní. Většina z nás by to vzdala. Je to určitě i vliv rodiny, výchovy a rodinných vztahů.

Láska k dílu a odkazu předků, je hnací silou v pokračování nekončící práce. Hrabě Kinský má múj obdiv.

:-) :-) Doufejme, že devótnost článku a reakcí na něj neubere panu Kinskému na noblese a důvěryhodnosti, obecně se ví o nabalování dodatečných informací jako zdání autentických vzpomínek z raného věku, to mi kdysi malý Cikán s dětskou mozkovou obrnou vyprávěl jako zážitek, že ho kleštěmi tahali na svět. Mimochodem, žil jsem také na zámku a s hrabětem Schoellerem jsme měli jasno, kam kdo patříme... :-) :-)

Dokument Modrá krev jsem s velkým zájmem sledovala a jen čekám jestli bude vydána kniha.Pan Hrabě Kinský poutavě vyprávěl a představil potomky rodů a jejich zámky a krásné zahrady a co práce a úsilí musí vynaložit na jejich obnovu.

Děkuji za tento článek, Hrabě Kinský je obdivuhodný člověk.

Je obdivuhodné nahlédnout do střípků vrcholu slávy jednoho z významných šlechtických rodů. Ale čas nelze vrátit. Vnímám rozmach současných multimiliardářů, tvářících se jako tvůrce novodobé "aristokracie," nemající ušlechtilou minulost ani atraktivní budoucnost.

Pan hrabě je obdivuhodný člověk. Všem bych doporučovala prohlídku zámku ve dnech, kdy je průvodcem on sám (je nutná rezervace). Měla jsem to štěstí vloni v září a doteď vzpomínám. Navštívily jsme s přítelkyní i útulnou Toniovu kavárnu a mohu říci, že jsme si opravdu pochutnaly jak na dobré polévce, tak i kávě se zákuskem. Panu hraběti patří velký dík za sérii nádherných tematických koncertů ze zámku, které pořádal spolu s klavíristou Matyášem Novákem a dalšími hosty nejen o nedělích adventních , ale prakticky celou dobu nelehké doby lockdownu a uzavření veškeré kultury. Bylo to takové pohlazení na duši. Kdo sledoval, ať už v přímém přenosu na Facebooku nebo ze záznamu na YouTube, může určitě potvrdit. Abych nezapomněla: určitě nezapomeňte na procházku krásným zámeckým parkem.

Mám ráda takovéto články o příbězích nejrůznějších osobností. Před mnohými osobnostmi s "modrou krví" smekám.

Tam se jistě nedostanu. Ráda sleduji v televizi příslušníky šlechtických rodů. Většina z nich má v sobě nevtíravou noblesu, danou možná geneticky. Je hrozné, jak s řadou jejich objektů zacházel minulý režim. A velmi potěšující, že někteří vracejí sídlům svých předků jejich původní krásu a zpřístupňují je i veřejnosti.