"Veselé" historky chovatelské aneb střípky z našeho dvorku

Krásná fotka, pěkné vzpomínky.

Moc se mi líbí všechny vaše příspěvky, ale ten od Jany T. vede. Rozesmála jsem se až jsem brečela :-)

Obyčejná pipka začala kulhat, mezi prsty měla tvrdou bouli. Tak jsem jí dala do přepravky pro Bertíka a hurá na veterinu 30 km vzdálené. Postavila jsem přepravku na zem a na dotaz kamaráda MVDr.co jsem dovezla pravím: " Korelu"...To bylo překvapení, když vykoukla pipina. Znali mne, nedivili se. Bouli vyoperovali, nožičku zavázali a hajdy domů. Po třech dnech pobíhala vesele po dvorku, za sebou táhla rozvázaný obvaz, nekulhala... Měla jsem radost že dostala šanci a neskončila v polévce:)))

Vším , co, zde Elenko popisuješ, jsem prošla. Kozička nám zemřela na tetanus, veterinář ji nemohl zachránit. Lidi zachrání též jen očkování. Králíky choval již můj dědeček, ráda jsem s ním jezdila na čerstvou pampelišku. Jen králíka, dodneška nemohu jíst, nesnáším zabíjení. Ještě, že mladí mají jinou náturu, jinak by se u nás nemohlo nic držet. Slepičky u nás zajdou věkem. Nedávno u nás byla liška, měla někde mladé a je to opravdu skokanka, umí si přijít pro potravu. A také máme pro radost morčátka a pejsky a kočičky.

Elen,krásně napsané příběhy se zvířaty.Jako bych četla moje zkušenosti.Jen s tím rozdílem,že nás nenavštívila kuna ani liška.Zvířenu jsme omezili už jen na slepice, cca 40 kusů a králiky,cca 30 kusů.Na vesnici bez hospodářských zvířatek to prostě nejde.

Taky jsem se narodila mezi slepicemi. Přes prázdniny jsem tu havěť mívala na starost. To bylo pampelišek a kopřiv, co jsem jim trhala. Byla jsem ale hrozný rypák v jídle, skoro nic mi nešlo pod nos. Dnes bych si s chutí dala nějakou péčinku ze dvora. Hezká vzpomínka na dětství.

Hezké povídání, škoda, že nejsou fotky. Ale ta slepice je parádní. To víš, pro nás z města je to přímo exotika - moje vnučky viděly slepice prvně snad v nějakém zookoutku :-). Kdysi to bylo jiné, v Brně sousedi normálně chovali slepice i králíky.

Eleno, vidím, že bývalo veselo na vašem dvorku. Bydleli jsme na okraji města v domě se zahradou. Dědeček choval slepice a králíky, a babička hlídala, abych nechodila do kurníku na vajíčka, která jsem měla ráda syrová, což se jí vůbec nelíbilo. Tatínek choval holuby. Přestože já nikdy neměla k chovatelství sklony, moje dcery jsou milovnicemi kdejaké havěti, se kterou jsem zažila spoustu různých příhod. Většinou proti své vůli. :-)

Já jsem také holka z vesnice a slepice a králíci vždycky na dvorku a v králíkárně byli. Jako děti jsem si s nimi hrála, měla jsem např. ochočeného Klovanýska podle knížky, kterou jsem četla kolem dokola. Vozil se s námi po vesnici na invalidním vozíku mojí sestry :)

I já, městské dítě jsem si s radostí početla o všech vašich radostech a útrapách se zvířátky.