FOTO: Alena Tollarová

Ranní setkání - fotoreportáž

9. 7. 2021

Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(4.9 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Jurečková 8.2.2022 19:58

Moc hezké! Děkuji.

Irena Mertová 11.7.2021 08:24

Krásné fotky a povídání...

Elena Valeriánová 10.7.2021 19:52

Dnes odpoledne jsem jela na kole na borůvky. Nikde nic a v tom, k mé radosti, z vysoké trávy vzlétl dravec. Nebyla to káně, ale pravděpodobně luňák červený. Náhodné setkání s ohromnou dávkou radosti, tak jak u tebe.

Martina Růžičková 10.7.2021 18:30

Krásná ranní procházka s nevšedním setkáním! A ty výhledy! :-)

Jitka Hašková 10.7.2021 17:32

Díky za krásné fotky a zajímavý článek.

Naděžda Špásová 10.7.2021 13:48

Na zvířata nemám štěstí, ovšem já chodím na procházku odpoledne, ráno bych nevstala. :-)

Alena Vávrová 9.7.2021 21:28

Ali, výsledek tvé časné ranní fotovycházky je opět kouzelný. Blahopřeji!

Eva Mužíková 9.7.2021 19:39

Znovu žasnu, jak se někomu podaří vyfotit tolik zvířat ve volné přírodě... Ráda jsem se s Tebou prošla...

Blanka Lazarová 9.7.2021 19:01

Moc pěkné. :-) Zajíce jsem několikrát vyfotit nestihla a lišku ani nikdy neviděla ( kromě zoo). Tak snad někdy,....

Soňa Prachfeldová 9.7.2021 15:34

Příroda znovu a opět dovede překvapit. Potěšit i zapomenout na trable. Lišku jsem také u nás zahlédla, ale v mžiku byla pryč.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá