Proč ženy neumí číst v mapách?

Mapy mne živily,jsem geometr. U nás doma bloudí manžel,ten se dokáže ztratit i ve známém lese... Když mám jet někam na neznámé místo,prohlédnu si to nejdřív na mapě,uložím do své paměti,případně si vypíšu poznámky na papírek, a nepotřebuji nějakou zlomyslnou navigaci!

Pěkné, když vyjedu s kamarádkou tak ta se vyzná a dělá mi navigátorů, přesto se spoléháme na GPS v mobilu a vždy dojedeme. V cizině bych si netroufla.

Vlaďko, ráda vzpomínám na prvorepublikový Atlas světa, který jsme měli doma. Se sestrou jsme ho jako školačky procházely a moc se nám líbilo nacházet rozdíly mezi světem v době naší první republiky a koncem 50. let, např. naše republika s Podkarpatskou Rusí vypadala úplně jinak. Když jsem od 90. let hodně cestovala, zvykla jsem si postupně vozit s sebou mapy. Hodně se mi líbily Baedeckery.

Jo, mapy. Dají se použít kdykoliv a kdekoliv. Jednou při služební cestě jsem jela s německým kolegou po dálnici, asi jen 10 km kolem Mnichova. Ale nezapomenu na ně. Při cestě mu někdo volal. Asi se ptal na cestu. Kolega s mobilem na uchu vytáhl z přihrádky mapu, rozložil si jí na volant (na té dálnici!) a popisoval kudy jet. Volající mu asi říkal něco důležitého, protože kolega ještě vytáhl tužku a na mapu si něco zapisoval. Tak si to představte: dálnice, volant, mobil, mapa, tužka.... zažila jsem pár km hrůzy. Naštěstí to dobře dopadlo.

Každý je jiný, já nemám žádný problém orientace, i když zabloudit může každý, záleží na dané situaci. V dobách minulých jsem dělala navigátora podle papírových map, i dnes hlídám cestu, tak vím, že dnešní navigace dokáže řidiče nasměrovat velmi záludně, tam, kam nechtěl nebo nemůže...Jinak se snažím učit vnoučata pěší turistiku a chodit po značkách, i to je zajímavé.Ale vždyť se říká, že všechny cesty vedou do Říma... nebo i jinam.

Cestuji ráda i jen prstem po mapě. Když padly dráty, chodili jsme podle prvorepublikových, bylo to dobrodružné. Když chodím s dcerou, už nejsem vůdce, má aplikaci v mobilu, která ukazuje, kudy kráčíme cestou necestou. Takže používáme různé zkratky, ale taky se někdy divíme, jak je příroda neprostupná a na mapě to je tak snadné... Moc mi to líbí, ale nemám v mobilu data.

Vlaďko, děkuju za pěkný a vtipný článek. Ano s mapou, která už není nejnovějšího data jsem si kdysi užila veselé bloudění. Naštěstí to dobře dopadlo. Pravda,jenom jsem si zašla asi 3 km.

Neumím číst v mapách, ale to mi netrápí, mám GPS a s tou to bez problémů zvládnu. Pravda je, že kde by nebyl signál (zažila jsem jako Ivana v Brdských lesích) mám problém.

Výlety už dávno neplánuji podle map papírových, ale na displeji mého laptopíku, kde si vyberu kus naší zemičky a pak si ho pěkně zvětším do všech podrobností. Základní, turistická, letecká, zimní ... nic není nemožné. Leč zrovna včera jsem s telefonem v ruce hledala studánku, u které má být i ohniště. Šipka, značící moji polohu, tvrdošíjně obíhala jakési křovisko s bodláky. Možná se tam někam studánka přede mnou schovala? Nikdy nezapomenu, jak jsme podle navigace jeli v Polsku na zámek Xiaž a cesta končila v poli :) Pravda, aspoň je na co vzpomínat.

Žena NEMUSÍ umět číst v mapě, protože pro ni životně důležitou orientaci v terénu má geneticky zakódovanou asi jako holub, nebo úhoř. Mám to naprosto exaktně potvrzené. Jedeme... například do Brna na výlet. Hned na nádraží si v infocentru kupuji plán města a na první lavičce studuji, kudy se dostaneme na Zelný trh, na Špilberk, ke kostelu sv. Tomáše... Takže vyrážíme od nádraží... na Špilberk. V první ulici žena : ,,Jéé Mili tady je ten butik co mi vo něm povídala Máňa, že je hned u nádraží. Po hodině v butiku vycházíme na ulici. ,,Jééé, Mili teď si vzpomínám z toho filmu... no víš, natáčelo se to v Brně, jak tam Bartoška zavraždil toho nebožtíka... Tak dvě ulice odsud napravo je ten módní salón, kde byl ten nebožtík zamordován. " No je tam. Tedy ne ten nebožtík, ale salón. Po další hodině opouštíme salón. Kolem profrčí šalina číslo XY. ,,Jééé Mili, to číslo jede do... je tam prej novej dům obuvi. Psali to na internetu... počekej... měla by to bejt pátá zastávka. Byla... Takhle jsme projeli za celý den celé Brno. A tak mi řekněte. K čemu mi ten plán města byl, když žena bez mapy v naprosto cizím městě navštívila vše co navštívit chtěla. :-)