Samozřejmě víme, že za vše, co si sice kupujeme v lékárně, ale nejde o léčivo, jako například vitamíny a jiné doplňky stravy či kosmetika, zaplatíme stejně jako v jiném obchodě. Stejné to je i s volně prodejnými léky.
Jiná situace nastává u léků na recept. Ty někdy máme zcela zdarma, jindy na ně doplácíme, a ještě v každé lékárně jinak. A za některé dokonce platíme plnou cenu, přestože jsou na předpis. Typicky jde o podpůrné a doplňkové léčivé přípravky, antikoncepci či léky na potenci, anebo lékař na receptu uvedl „Hradí pacient“.
Plnou cenu ale zaplatíme i v dalších, již vzácnějších případech. Každý lék na českém trhu musí být registrován u Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Lékař má možnost v odůvodněných případech předepsat i neregistrovaný lék. Za něj pak ale platíme plnou cenu. Můžeme však o úhradu tohoto léčiva požádat zdravotní pojišťovnu.
Doplatky platit leckdy nemusíte
O výši doplatku na lék rozhoduje Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), a to na základě žádosti výrobce. Aby se jeho lék dobře na trhu chytil, snaží se pochopitelně, aby pacient doplácel co nejméně anebo nejlépe vůbec.
„V situaci, kdy má být lék plně nebo částečně hrazen z veřejného zdravotního pojištění, zákon vyžaduje, aby podléhal regulaci ceny, a to na všech úrovních – u výrobce, distributorů i lékáren. Znamená to tedy, že nikdo z tohoto dodavatelského řetězce si nemůže cenu stanovit libovolně, ale podléhá určitým omezením,“ upřesňuje Národní zdravotnický informační portál.
Přesto se doplatky značně liší. To je dáno konkurencí na trhu a marketingovou strategií výrobců, distributorů a lékáren. SÚKL určuje pouze maximální výši doplatku, a tu si vždy můžete na jeho webových stránkách zkontrolovat. Dodavatelé ve všech článcích řetězce ovšem mohou volit jakkoliv nižší částku anebo se třeba i rozhodnou doplatek nepožadovat vůbec. A to je důvodem, proč v lékárnách doplácíme různé částky, i když jde o totožné léčivo.
Zákon o veřejném zdravotním pojištění stanovuje zhruba dvě stě skupin léků, z nichž v každé musí být minimálně jeden lék plně hrazený. Zpravidla je to ten nejlevnější.
Proto pokud nechceme za své léky doplácet, můžeme požádat svého lékaře, ať nám předepíše právě tento nejlevnější, plně hrazený lék. To lze samozřejmě jen v situaci, pokud nám v jeho užívání nebrání jiné zdravotní potíže.
Plně hrazený lék ale nemusí být vždy k dispozici. Do skupin jsou léky zařazovány dle účelu použití a nemusí být tedy vzájemně zaměnitelné. Anebo léčivá látka, jíž potřebujeme, se v daných skupinách nevyskytuje vůbec. Proto se může stát, že v případě našeho zdravotního neduhu lék bez doplatku není.
Generická preskripce
Nejednou se nám stalo, že nám v lékárně nabízeli jiný lék, než který nám lékař předepsal. Takovému postupu se říká generická substituce. Zaměněné léčivo musí obsahovat stejnou léčivu látkou, ve stejném množství a stejné lékové formě.
Lékárník přitom musí dodržet podmínky dané platnými právními předpisy:
- pacient s takovým postupem souhlasí,
- léčivý přípravek je shodný z hlediska účinnosti a bezpečnosti,
- léčivo obsahuje stejnou léčivou látku se stejnou cestou podání a ve stejné lékové formě,
- pokud lék obsahuje jiné množství léčivé látky, lékárník upraví jeho dávkování tak, aby odpovídalo dávkování předepsanému lékařem.
O generickou substituci může v lékárně požádat i sám pacient, když se mu zdá doplatek u původně předepsaného léku příliš vysoký anebo je zvyklý na jinou variantu léku.
Pokud však lékař uvede na receptu slovo „Nezaměňovat“, smí lékárník vydat pouze předepsaný lék.
Lékárník může zaměnit lék z receptu i za přípravek, který obsahuje jinou účinnou látku, samozřejmě s obdobným léčivým efektem, nebo v jiné lékové formě. Musí s tím ale souhlasit nejenom pacient, ale i předepisující lékař.
Ochranný limit
Aby lidé nenechávali v lékárnách nehorázné částky, zavedl stát tzv. ochranný limit pro doplatky za léčiva vystavené na recept. Pokud roční výdaje pacientovi vystoupají nad jeho limit, zdravotní pojišťovna mu přeplatek vrátí, a to ve čtvrtletních intervalech. Výše ochranného limitu se liší dle věku pacientů, více chráněni jsou i zdravotně hendikepovaní.
Ale pozor, nedostanete zpět všechny své vydané peníze. Do limitu se totiž zahrnují jen doplatky ve výši tzv. započitatelného doplatku. Jeho výši určuje doplatek na nejlevnější lék ve skupině léčiv se léčivou látku a se stejnou cestou podání. V případě, že je některý z léků v dané skupině terapeuticky zaměnitelných léků plně hrazen ze zdravotního pojištění, započitatelný doplatek se bude rovnat 0 Kč.
Doplatek u přípravků určených k podpůrné a doplňkové léčbě, se započítává pouze u osob starších 65 let (včetně dne, kdy dovršily tento věk).
Pokud lékař vyznačil na receptu "Nezaměňovat", do ochranného limitu se započte doplatek v plné výši. Naopak, když lékař na receptu uvede „Hradí pacient“, do limitu se nezahrnuje nic.
Platba za volně prodejné léky a doplňky stravy se do limitu nikdy nezapočítává.
Pokud chtějí invalidní důchodci ve třetím stupni nárokovat nižší ochranný limit, než na jaký mají nárok podle věku, musí se zdravotní pojišťovně prokázat rozhodnutím o invalidním důchodu.
Z nižšího limitu mohou profitovat i invalidé ve druhém nebo třetím stupni. Jde však jen o případy, kdy jim nebyl invalidní důchod přiznán, protože nesplnili podmínku doby pojištění. Pojišťovně se pak prokazují kopií posudku o posouzení zdravotního stavu.
Výše ochranných limitů
Věk, zdravotní stav Výše ročního limitu
od 19 do 64 let 5 000 Kč
do 18 let 1 000 Kč
od 65 do 69 let 1 000 Kč
od 70 let 500 Kč
invalidní důchodci 500 Kč
