Psychologická "první pomoc" pro lidi zasažené přírodní katastrofou. Radí odborníci z Modré linky
Ilustrační foto: Pixabay

Psychologická "první pomoc" pro lidi zasažené přírodní katastrofou. Radí odborníci z Modré linky

25. 6. 2021

Jak pomoci lidem ze zasažených oblastí, jak s nimi komunikovat, co jim poradit? Psychologickou pomoc nabízí odborníci z Modré linky prostřednictvím telefonu.  Tady jsou zásady "první pomoci" pro postižené či jejich blízké a známé.

Obecně: 

  • Zasaženi se můžeme cítit všichni, je to přirozené. Je dobré mluvit o svých pocitech, strachu, smutku, bezmoci – s blízkými, v komunitě, na lince důvěry…
  • Zachovejme klid a potlačme nutkání horečně něco udělat (je to přirozené, ale nepomáhá to).
  • Zvědavost je rovněž přirozená, ale nepomáhá podlehnout jí a chtít být „u toho“. Nejezděte samostatně do zasažených oblastí. Je to nebezpečné a situaci nepomůžete.
  • Má smysl přidat se k organizované skupině – s nabídkou praktické přímé pomoci, sbírkou potřebné pomoci apod.
  • Má velký smysl poslat peníze – sbírkové účty lze najít opět na sociálních sítích, webech – Jihomoravský kraj, Diecézní charita, média... 
  • S nabídkami pomoci je možné volat krizovou linku JMK na čísle 800 129 921. Nemá smysl volat složky Integrovaného záchranného systému – ty je potřeba nechat volné pro krizovou komunikaci.
  • Pomoc bude potřeba i později. 

7 + 1 P: Jak pomoci zasaženým, pokud jsme s nimi v přímém kontaktu (blízcí, při dobrovolnické pomoci): 

  1. Pozorně naslouchat, pokud zasažení chtějí mluvit.
  2. Přijmout pocity i chování zasaženého – je to „normální reakce na nenormální situaci“.
  3. Poskytnout prostor pro sdílení příběhu, pocitů, i opakovaně.
  4. Projevit pochopení, účast, empatii – neokázale, přirozeně, “normálně”. 
  5. Ptát se, co dotyčný potřebuje. Pokud neví, nabízet konkrétní pomoc při řešení základních potřeb (zajištění střechy nad hlavou, potraviny, voda, oblečení, léky, zajištění péče o děti,…) a prakticky pomáhat.
  6. Nabízet a slíbit pouze to, co můžete reálně zajistit, splnit.
  7. Propojovat – s blízkými, odborníky - např. zdravotníky, úřady, pojišťovnou, dobrovolnickou pomocí…

+ 1: Nezapomínat pečovat i o sebe.

 

7 + 1 P: Přímo pro zasažené: 

  1. Vaše pocity, ať jsou jakékoliv (bezmoc, hněv, vztek, závist…) jsou v pořádku.
  2. I Vaše reakce jsou v pořádku. Není žádný předpis „jak to zvládat“. 
  3. Nebojte se pocity vyjádřit. Pokud chcete, plačte, křičte…
  4. Říkejte si o pomoc, podporu psychickou i věcnou, i opakovaně. 
  5. Pečujte o sebe, jak to jde nejlépe. Hodně pijte. Pokud to jde, snažte se spát. 
  6. Pokud pociťujete zdravotní potíže, vyhledejte lékařskou pomoc. 
  7. Dívejte se do nejbližší budoucnosti, na pár hodin, dní.

+ 1: Říkejte, co potřebujete, mnoho lidí je připraveno Vám pomoci

katastrofy počasí
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Můj táta už mnoho let nežije, ale vzpomněl jsem si na jeho větu: „Když ti vítr odnese krov, tak to využij k tomu, abys přistavil další patro!“ On to myslel obrazně, ale proč by to tedy nemělo platit i reálně?
Irena Mertová
09:18 Já jsem pracovala na OLZPU.
Dana Puchalská
Nejen hlídat vychcánky ale ještě rabující spoluobčany. Těm bych bez milosti při nejmenším ruce zlámala.
Hana Řezáčová
Já si myslím, že těžko má někdo z obyvatel postižených vesnic čas a náladu na nějaké rozebírání pocitů - budou masově volat o psychologickou pomoc nebo vezmou raději lopatu a půjdou uklízet? I redaktoři TV se vyptávají na pocity (je to asi jako: Pane Abrháme, zemřela vám žena Libuška, jaký máte pocit?) - být dotazovaným, tak takového redaktora kopnu do holeňe ... Lidé ze zasažených vesnic potřebují pomoc s odklízením sutin a následně s výstavbou zničených domů, takže pilné ruce a peníze ... "Psychologicky" je hodně podrží, že v tom nejsou sami a že se jim pomoci dostane - teď od záchranných složek, od dobrovolníků a pak hlavně od státu ...
Martin Vrba
(1) Ta záměna z Ježkové za Liškovou byla záměrná (ona to určitě pochopila), protože tehdy došlo k našemu prvnímu střetu, kdy se do toho zamíchal i pan Zelenka. Já jsem totiž parafrázoval něčí přirovnání z pléna, když někdo prohlásil, že každá Liška si chválí svůj ocas (také by šlo říct, že si každý obchodník chválí své zboží) tím, že to samé dělá i paní Ježková, která si chválí svoje bodliny. Protože i ona obhajovala tehdy svůj bezdětný život a já zase ten plný dětí. Tedy naprosto neškodný slovní obrat, ale ti dva z literárního obýváku z toho udělali urážku mezinárodního kalibru a musel jsem se jim několikrát za to „nic“ omlouvat. Tedy vůbec není paní Ježková taková, jak tvrdíte paní Mertová, že by něco přehlédla – naopak, pěkně se mne tady snažili hned v začátcích ponížit – vykopat a dát najevo svou smyšlenou nadřazenost a jasně, že se hned celá její parta k nim přidala – jak je tady v té drbárně zvykem. Dodnes nevím, co na tom bylo tak urážlivé (snad že ona nemohla mít děti – ale za to já nemohl a ani jsem to nemohl vědět – a ona musela vědět, že já to nemohu vědět) , ale vybavilo se mi to nyní, když mne paní Ježková prohlásila za nedostatečně empatického. Vždyť to z toho textu není vůbec patrné?Vždyť už z mých povídek jí musí být přece jasné, že je to přesně naopak – a tak v tom vidím jen zlý úmysl. Tuším proč, ale nechám si to pro sebe – chytří to určitě také vědí. (2) Nepsal jsem, že jsem dělal likvidátora přečtěte si to znovu a pozorně. Jen jednou jsem po záplavách byl pomáhat s likvidacemi a musel jsem s tím skončit – to neštěstí jsem nemohl snášet. Pracoval jsem jak na Oblastním závodě pro Středočeský kraj (Ale i v době, kdy byla Praha a Středočeský kraj společná), tak pak i na centrále – tedy dříve na Generálním ředitelství a vždy v hospodářské správě a investicích. A Vy jste pracovala kde, paní Mertová?
Dana Puchalská
Byla to ne paní Lišková ale Ježková...to jen na vysvětlení.
Irena Mertová
Dobrý den, pane Vrbo. Zaujala mne vaše informace, že jste pracoval jako likvidátor v pojišťovně - vzhledem k vašemu věku to musela být Česká. Tak to jsme kolegové. Snažím se vás vybavit, byl jste na centrále, nebo na pobočce? K níže uvedenému se nevyjadřuji, dotyčná to jistě přejde s nadhledem, jak ji znám...
Martin Vrba
Protože se mně paní Lišková neomluvila za takovou urážku a sama je tak přecitlivělá na svou osobu (jinak bych se na to vy …..), tak pokládám za důležité lidem vysvětlit, o čem jsem psal a jak jsem to myslel ještě jasněji, aby nebylo pochyb, že jsem také citlivý člověk, protože na tom si já také zakládám. Já jsem právě až dost citlivý a proto jsem napsal (zpočátku tedy i ironicky – když už to nešlo v dané situaci vtipně), že já, ale i mnozí jiní by měli být toho pobytu v místě katastrofy ušetřeni, když si to budou přát. Na rozdíl od paní Liškové jsem vystřídal dost zaměstnání a různých prostředí a nestrávil jsem život někde v akademii ve skleníku, ale v reálném životě a tak znám i z té pojišťovny o lidském neštěstí mnoho příběhů. A dokonce, když nastaly hromadné katastrofy (vichřice, povodně) tak do terénu šli pracovat lidé z pojišťovny i ti, co nebyli likvidátory – ale po základním kurzu i mnozí další pracovníci z jiných profesí, a to v dobách, kdy jsme žádné počítače a ani mobilní telefony neměli a zázrak tehdejší techniky – kapesní kalkulačky velikosti a váhy malé žehličky. Jen desky – propisovačky a formuláře na hlášení škod a elán. A tak vím, že to prostředí je tak psychicky náročné, že ani nebylo v silách všech, aby v něm působili, byť jen na omezenou dobu, protože z toho pak mohli být celoživotně postiženi a to nyní mluvím o zaměstnancích pojišťovny. A to samé ještě v horší formě platí o lidech, kterým třeba spadl – nebo doslova odplaval barák, nebo tam dokonce ztratili někoho z blízkých. A proto, právě že tyto zkušenosti mám i osobní, jsem uvedl, že bych já v takovém případě, kdybych se stal objetí takové katastrofy, že bych to místo opustil. Stejně jako to udělali i jiní lidé v podobné situaci – v tom nespatřuji nic asociálního – je to normální a lidské. Když mne něco bolí, tak si tu bolest nebudu způsobovat. Co bych tam já starý děda ve věku 70 let s cukrovkou a s hypertenzí a spoustou dalších neduhů asi dělal? Asi tolik, co váš pan kolega po dvou infarktech? A co by tam dělali všichni, kteří jsou na tom podobně? Paní Lišková to ovšem lišácky otočila a napadla mne, že mi chybí empatie a dokonce to hanebně převekslovala na to, že jsem snad nechtěl nějak finančně na poškozené přispět a že ona – příkladná to občanka – na rozdíl ode mne, už touto dobou odesílá kamsi peníze. O ničem takovém ale nebyla v mém psaní ani zmínka. Ne, tak to není, jak se mi snažila paní Lišková vylíčit - očernit, ono je to právě naopak, doufám že jste to už nyní všichni pochopili, hlavně vy tam na tom literárním kanapi i s tou čubou.:)
Dana Puchalská
Kdo nezažil podobnou tragédii tak ten nepochopí. Opět jsem si chtě nechtě vzpomněla na rok 2002. Ano, patřili jsme s manželem mezi ty, kterým voda vzala domov.
Martin Vrba
Paní Ježková, kdyby mi to napsal někdo jiný, tak bych si mohl myslet, že už nerozumí psanému textu. Já psal o fyzické přítomnosti na místě, ne o finančních příspěvcích a solidaritě. Tak si to doufám přečtete znovu a omluvíte se.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.