Věra Ježková
25.6.2021 18:32
Velmi užitečný článek. Zdá se, že pan Vrba postrádá empatii a smysl pro vzájemnou pomoc. Peníze pošlu zítra Diecézní charitě.
Martin Vrba
25.6.2021 17:29
Pane Čepelka 14:36 a z jakého důvodu, z jaké povinnosti by měl ten jedinec postižený katastrofou ještě nějak trpět na místě, proč by si nemohl odjet, kam je mu libo, když je dobře pojištěný u nějaké pojišťovny a navíc dostane i podporu od státu? Tak stačí, aby si něco připlatil (nebo jeho příbuzní) a určitě se o něj malé stavební firmy porvou, aby mu to profesionálně opravily. Tak to bylo přece o povodních, že na místě zůstal někdo z mladších z rodiny a staří dědové a babičky odešli na tu nezbytnou dobu do měst nebo jim obce poskytly dlouhodobé ubytování. A že se pak místní ještě skoro porvali mezi sebou, kdo dostal více a kdo méně, to je také pravda. Když chcete postiženým přispět jen za tu cenu, že je tam chcete na místě vidět trpět, tak to já bych bych jim přál i tu dovolenou v Jugošce. To jim raději tedy nic neposílejte, pokud byste jim to záviděl!
Martin Vrba
25.6.2021 16:36
No – z velké části to byla ve 14:15 ironie, ale možná, že by mně psychologové rozuměli a schválili ten postup. Lidé jsou totiž různí a pro některé by bylo opravdu dobré, kdyby to místo katastrofy mohli opustit a vrátit se už do toho opraveného. Když je někomu 70 a je nemocný, tak na místě není nic platný a jen je starostí pro druhé. Já bych zrovna k takovým asi patřil, nebo by se vám líbilo, kdybych z toho dostal infarkt – no k té situaci by se to asi lépe hodilo, média by o tom určitě procítěně informovala, než že bych někam odjel a na to špatné zapomněl, ale i to je přeci řešení. Na Bahamy bych asi neměl, ale někam na Sázavu ke kamarádovi – to ano. :)
Miluše Hasenohrlová
25.6.2021 16:02
V roce 2005 prolétlo naší veesničkou menší tornádo,hukot se blížil z polí,jako když startuje letadlo.Během 10 vteřin prolétlo a bylo po všem,jen spoušť zůstala.Každý dům měl větší nebo menší poškození.Naštěstí to nikoho nestálo život.Dovedu se proto vcítit do mysli těchto lidí,jen bezmoc a čekání co bude.Ale vše dopadne dobře, jen na to nikdy nezapomenou.
Zuzana Pivcová
25.6.2021 15:36
Kdybych byla v té lokalitě, ráda bych pomohla. Člověk totiž při pomoci druhým přestává být sám pro sebe středem Vesmíru. I když to bylo náročné, ráda vzpomínám na naši pracovní solidaritu při vyklízení a záchraně dokumentace ve Vojenském ústředním archivu na Invalidovně po povodni 2002.
Marie 00000
25.6.2021 15:26
Článek vynikající, užitečný. Jen je mi smutno z toho, že se musí psát články, musí být nějaké nadace, aby lidé věděli, jak se mají chovat. Opravdu jsme už tak zdegenerovaní, že nevíme, jak se chovat? Ti lidé to nemají lehké, a takové rozmazávání události, bolesti toho druhého mi připadá spíš kontraproduktivní. Nebylo by lepší vzít nějaké nářadí a jít pomoci? To se zase budou mít novináři o čem bavit, nimrat se v bolesti jiných lidí...
Zuzana Pivcová
25.6.2021 14:53
Já jsem si samozřejmě vybavila náhlý příchod zemětřesení v září 2019 v Drači v Albánii. Bylo to, především psychicky, dost hrozné, a přesto s touto nečekanou katastrofou u nás nesrovnatelné. Tím, že lidé, kteří to absolvují, z toho zdánlivě beze všeho vyváznou, to zdaleka nekončí. I za několik měsíců může dojít k tzv. posttraumatické poruše, šoku, který pak tvoří obavy, které se spojují s novými a novými událostmi a hlavně myšlenkami, které se postupně rozrůstají do obecné roviny. Tak může vzniknout obava ze všeho. Kdo nezažil, nepochopí. Prosím, buďme všichni hodně ohleduplní, přející a uvědomme si, že nejsme všemocní.
Helenka Vambleki
25.6.2021 14:51
Vrbo, Vrbo, ještěže to je jen Vaše fantazie! Věřte tomu, že Moraváci nemají touhu klábosit na Bahamách s Koženým, přijít do hotového by je určitě netěšilo. Ba naopak mají v sobě soudružnost, nebudou sedět s rukama v klíně a společnými silami budou den po dni sami odstraňovat následky. S dobrovolnými pomocníky se sice teď přetrhl pytel, ale za měsíc zdaleka nebude hotovo a pomocníků bude ubývat, novináři už se nebudou mít nač ptát a najdou si jinou senzaci.
Oldřich Čepelka
25.6.2021 14:36
Ale pane Vrbo, to jste tak vážně nemyslel, že byste to udělal, i kdybyste mohl. Když se teď chystám poslat svůj příspěvek, neumím si představit, že někteří z postižených si právě letí na Bahamy. Snad takové věci ani nepište.
Oldřich Čepelka
25.6.2021 14:32
Tak velkou katastrofu jsme tu v Česku mnoho let neměli. Všímám si obrovské vlny solidarity, skutečné tsunami. Hodinu od hodiny se sbírková konta zvyšují o deset mil. korun. Jistě se zapojí i podvodníci s falešnými účty, ale ty seriozní snadno poznáte - vlastníkem jsou Diecézní charita Brno, ADRA, Červený kříž, Člověk v tísni a další podobné, které znáte z jejich činnosti. Vím, že tu jsme skoro všichni "důchodci" - No ale když nám díky vládě nenadále přistávají v peněžence stovky , aniž jsme to předem vyžadovali, tak proč je neposlat dál, že? Tomu, kdo je hrozně moc potřebuje, protože nemá ani střechu nad hlavou, jen zničený majetek.
Načíst starší příspěvky