Tandemový seskok padákem aneb další můj splněný sen

Nechtěla bych takový dárek. Nemám tolik odvahy ani síly, abych mohla seskočit padákem. Paní Danuši gratuluji.

Čte se to dobře. I mně, člověku, kterého jímá závrať při sledování televize. Někdo leze po střeše, šplhá po věži, jede lanovkou, a já, s očima přilepenýma k obrazovce, si říkám, fuj, mně se dělá špatně. Kdepak výšky. Pevnou zemi pod nohama. Jak málo stačí člověku ke spokojenosti a štěstí. Co je výš než první patro....to je vysoko a šmytec. Jednou v životě jsem jela lanovkou. Zpocená až kdesi. Zastavili nás na chvíli, my byli u sloupu. Lidí uprostřed se pohupovali nahoru dolů a řvali. Sedět tam já, patrně by mě snesli že sedačky zcepenělou. Jednou byla na Petříně. Víte, jak to vypadá,když předou kočky? Jak tak zvláštně drčí? Tak takhle mi vibrovalo tělo ještě hodinu poté, co jsem byla dole. Byla jsem jako takový ten starý budík.....když jste na něj sáhli, cítili jste, že zvoní celým tělem......akorát jsem nezvonila. Malá Pravčická brána, horor. Úzká stezka, nemůžete dopředu ani zpátky a máte pocit, že tam zřejmě zůstanete. Vzpamatoval mě pohled na mladíka, který na tom byl stejně. Jeho portrét by se dal nazvat....V posledním tažení. Při pohledu na něj se mi trochu ulevilo a spirála jsem se dál. Už tam ale nepojedu a na Petřín už taky nelezu. Mladí povídali.....poleť s námi k moři....ani k němu ne...to snad radši pěšky. Patrně už chtějí dědit....

Obdivuhodná odvaha. Já dávám přednost pevné půdě pod nohama (kdyby pánbů chtěl, abych létal, dal by mi křídla).

Tak na tento článek jsem čekala a nezklamala jsi mne. Napsat - skočila jsem a poslat fotky, to je také fajn, ale popsat jak to probíhalo, krok za krokem, to je tedy bomba. Užila jsem si to s Tebou. Mně by asi dělalo problém to skrčení kolen potřebné k nakopnutí doprovodu, ale jinak by mne taková zkušenost také lákala. No, to píši, ale kdybych se měla opravdu rozhodnout - nevím, nevím. Jste Ty i Libuška skvělé...

Velká gratulace k vaší odvaze. Já už se tak trochu bojím, i když ,.....

Ani za miliony bych to neudělala,právě tak jako bych nechtěla letět na Mars,nevlezla na loď na moři,do ponorky.... Nemám žádné sny,co bych si chtěla plnit.Stačí mi jít do lesa na houby,zabruslit si na inlajnech, číst si zajímavé knihy....Už se nechci někam harcovat do ciziny,za cenu očkování,komedií s lejstry, s testy....Tady na zahradě je taky krásně,ba ještě krásněji než jinde,jen kdyby denně nelilo,nebylo jen 16 stupňů a stále zataženo! Za týden jen 2 dny ,kdy bylo trochu modro a slunce.Takhle jsem si léto nepředstavovala.

No, teda Danuško... nikoho takového blízkého neznáme! Jsi určitě nejen pro nás neuvěřitelná! Přejeme Ti plnění svých krásných snů...

Klobouk dolů. Já prý byla v minulém životě tanečnice, proto potřebuji, aby mé nohy cítily pevnou zem. A proto tak obdivuju vše, co umí létat. Musí to být krása.

Danko , obdivuji tvoji odvahu , to je kombinace zmrzlina a seskoky. Vážně jsi skvělá, gratuluji !

Bez helmy? A dokonce bez čepice? Ale jinak, paráda!