Hozená rukavice paní Eleny Valeriánové na téma BARVY evidentně padla na úrodnou půdu. Máme tu kromě červené už i zelenou a žlutou. Do této sítě jsem se chytila i já. U počítače trávím hodně času a jsem na sebe tak trošku naštvaná. A tak jsem nic nehledala v archivu a vyrazila jsem v 6 ráno se psem na dvouhodinovou procházku.
Zvolila jsem barvu modrou, netušíc, do čeho se pouštím. Modré bylo dost, ale samé nezajímavé objekty : dopravní značky, nápisy, popelnice, TOI TOI, kontejnery, zábradlí, apod. Na modrou květinu jsem fakt nenarazila.
A tak vyrážíme k řece kolem dětského dopravního hřiště, kolem počítačové firmy, trolejbusového depa. Vtom nás míjí tramvaje. A jedna je růžovo-modrá. Hurá. Přecházíme Svratku - most má modrou barvu- ale foto se mi nelíbí. Dále jdeme kolem sportovního areálu HROCH. Je brzy ráno, skákací bubliny jsou ještě sfouknuté a na parkovišti, které vždy praská ve švech, je jen pár aut. Občerstvit se taky nemůžeme, parník ještě neotevřel. Pokračujeme podél řeky, kde je půjčovna kanoí, kajaků a paddleboardů.
Taky se musím trochu věnovat Aidymu. Přece jenom je to jeho vycházka. Házím mu míček, dám mu napít a nechám ho vydýchat, než vyrazíme dál.
Jen tak koukám na druhý břeh a na molu cvičí jakýsi mladík a světe div se - má modré tričko.
Pokračujeme dál,.......Na malé loučce před loděnicí kdosi spí. Myslela jsem, že bezdomovec, ale mýlila jsem se. Když jsme přišli blíž, všimla jsem si ještě opodál zaparkovaného pěkného člunu.
Jdeme dál,....Cesta není moc široká, ale slouží jako cyklostezka. Občas někdo běží, jede na kole. Bruslaři a maminky s kočárky asi ještě spí, je teprve 7 hodin. Nakukuji do zahrádek. Tu je modrá chatička, tu modrá vrátka, sud na vodu, hrábě.
Blížíme se k Sokolovně, kde je na zdi pěkná malůvka a míříme od řeky zpět do sídliště kolem několika hospůdek. Jednu hyzdí na fasádě reklama na RADIO SIGNÁL To úplně nesnáším, teda tu reklamu. Začíná být vedro, jdeme kolem otevřených oken rodinných domků. V jednom vidím pěknou puntíkatou záclonu.
Procházíme kolem staveniště, které tu bude strašit a prášit celé prázdniny. Ale kanalizaci je potřeba vyměnit. Dále míjíme mateřskou školku, a to znamená, že už jsme skoro doma.
Aidy mi to focení trochu komplikoval, protože musel jít na vodítku, motal se mi pod nohama a občas chtěl jít úplně někam jinam. A tak jsem nestihla vyfotit ani jednoho cyklistu. A že jich v modrém pár jelo. A ani modře blikající sanitku. Ale tu proto, že jsem se zamyslela, pro koho asi tak brzy ráno jedou. Tak snad to dobře dopadlo.
Konec procházky. Aidy se uložil k dlouhému spánku a já k počítači.
Všechny fotky jsou z této procházky.
