Lidé, kteří jsou nyní v seniorském věku, jim v mládí říkali kecky nebo trempky. Pro mnohé to byla vysněná obuv, symbolizující svobodu, touhu po přírodě a vlastní styl. Pryč s pevnými ošoupanými koženými botami, každý chtěl kecky. A vlastně se nic nezměnilo. Sportovní obuv má nyní prakticky každý, rozdíl je jen v tom, že dříve ji nosili především mladí lidé, nyní si ji kupují všechny věkové kategorie.
A také v tom, že slovo kecky bylo postupně nahrazeno jinými výrazy.
Ale podstata je úplně stejná – toužíme po pohodlné obuvi, ve které se dobře chodí. Všichni je znají, mají, ale málokdo ví něco o tom, kde se vzaly.
Za fenoménem stojí chemik Charles Goodyear, jehož jméno je více spojeno s vynálezem metody, která umožnila výrobu pneumatik. No a pak už byl jen krok k tomu, aby se začalo vymýšlet, kde všude by se materiál dal využít. V roce 1916 začali výrobci pneumatik dělat mimo jiné i gumové podrážky a firma Uniroyal vytvořil značku Keds. Ve Spojených státech se tento druh obuvi začal nazývat sneaker, což v angličtině znamená něco jako plížit se. Protože novinkou bylo, že tato bota s gumovou podrážkou umožňovala do té doby nevídanou tichou chůzi. Člověk jako by se tiše připlížil, což dříve nebylo časté, protože boty na pevných podrážkách klapaly.
A tak se Američané zamilovali do bot ušitých z plátna a s gumovou podrážkou, ve kterých se chodilo nezvykle tichounce.
Pak už jen stačilo, aby podobné boty začali dělat další výrobci. Jak už to u módy bývá, stačí něco pozměnit, něco doplnit a vznikne nová značka. Ze Spojených států se takové boty rozšířily do světa, hodně za to mohly tehdejší ikony, například Audrey Hebpurnová, prezident Kennedy nebo Humprey Bogard. Kdo byl úspěšný a známý, nosil značku Keds. Dostaly se i do tehdejšího Československa a v poválečné době byly poměrně dostupnou a žádanou obuví. A z anglického označení Keds si Češi udělali slovo kecky. S tím, jak bylo populární trávit čas v přírodě, se postupně stal častější výraz trampky.
No pak už přišla doba, kdy se výrobě sportovní obuvi začaly věnovat velké firmy a jejich výrobky začaly propagovat takzvané celebrity typu slavní basketbalisté či fotbalisté.
Za socialismu se v Česku velmi běžně používal výraz botasky, protože sportovní obuv vyráběla firma Botas a svého času byly jedinou běžně dostupnou značkou na trhu. Takže Češi nosili botasky a snili o adidaskách.
Nyní jim mladí lidé velmi často říkají sneakersy, což souvisí s celkovým pronikáním angličtiny do českého jazyka. A mnozí si nyní naopak raději kupují botasky, které byly před časem znovu vzkříšeny k životu, a podobné sportovní boty české výroby, než ty zahraniční.
Někteří lidé tento typ obuvi berou jen jako sportovní, jiní se s ním spřátelili tak, že ho nosí do práce, na nákupy, do kaváren. Jsou i takoví, pro které se různé zajímavé druhy tenisek staly sběratelským artiklem a v jejich skříních jsou jich desítky.
Jisté však je, že jde o obuv, která mnohým lidem zjednodušila život. Když je vedro, nohy bolí a natékají, jsou často záchranou, ať už jim říkáme jakkoli.
