Mně osobně se spíš vybaví žlutobílé řady výstavných lázeňských domů a hotelů, obklopené rozsáhlými perfektně upravenými parky a pulzující lázeňský život. Covid však v našich lázních za poslední rok řadu věcí změnil. Mohla jsem se o tom přesvědčit minulý týden, když jsem do těchto lázní zamířila na týdenní pobyt. Téměř polovina lázeňských domů a hotelů byla zavřená, některé snad jen dočasně, ale jiné pomalu chátrají a vypadají zavřené již delší dobu. Podobně to bylo s restauracemi a kavárnami, ale i ty se postupně otevírají. Klientelu zatím tvořili převážně senioři z Moravy a Čech, kteří využili státem vydané poukazy. Zahraniční návštěvníci, kteří měli v minulosti mezi hosty převahu, zatím vzhledem k situaci chyběli. To, čím jsme si v posledním roce prošli, samozřejmě ovlivní výsledky hospodaření lázní. Ale moji radost z toho, že jsem se po dlouhé době dostala na jiné místo v naší zemi, to nijak negativně neovlivnilo. Byla jsem rozhodnutá si ten lázeňský relax užít i za těchto podmínek.
Symbol Františkových lázní - socha Františka
V posledních letech si občas pobyt v lázních s manželem dopřejeme. Přece jen už jsme se dostali do věku, kdy v našich aktivitách začíná mít místo i péče o naši tělesnou schránku a v lázních je možné spojit příjemné s užitečným. Loni jsme navštívili Mariánské Lázně, letos přišly na řadu Františkovy. Zde jsme byli oba naposledy před více než 30 lety, a tak jsme byli více než zvědaví, co všechno se změnilo. Ale žádné velké překvapení se nekonalo. Většina budov stále stojí a funguje, jen během posledních let po rekonstrukci viditelně zkrásněly. V některých případech patrně pomohly i dotace z Evropské unie. Nejvíc mě však upoutaly vkusně a zajímavě upravené parky, a to nejen přímo v centru lázní, ale i v blízkém okolí. Řada letitých stromů byla viditelné nahrazena mladými, vzniklo v nich mnoho nových příjemných míst k odpočinku i procházkám. V některých parcích jsou vedle klasických květinových záhonů či krátce zastřižených trávníků i přijemné louky plné lučních květů a různá romantická zákoutí. Na údržbě parků se neustále pracuje, v době našeho pobytu probíhala ješté opožděná výsadba letniček na záhony. A hlavně všude je čisto. Město v současné době disponuje docela funkčním informačním systémem, není problém cokoli najít a dostat se kamkoliv. Jedinou kaňkou na ladnosti celého města snad zůstalo místní nádraží, které jsme naštěstí vnímali až při našem odjezdu. Nádražní budova zatím vzdoruje téměř veškeré moderní technice, nepodařilo se mi najít ani běžnou elektronickou tabuli s informacemi o příjezdech a odjezdech vlaků. Asi to bude tím, že vlastníkem tohoto objektu není město.
Pro ty, které zajímá, jak to v této době ve Františkových Lázních vypadá, jsem připravila pár fotografií. Foťák jsem během svého pobytu téměř neodkládala, fotím ráda, a tak jsem k tomu využila každou příležitost.
Centrum Františkových Lázní - náměstí Míru - kolonáda - plynové lázně
Náměstí míru - hudební pavilon a v pozadí budova kasina
Náměstí míru - Františkův pramen
Národní třída - pohled z náměstí Míru nahoru směrem k Městským sadům
Kolonáda poskytující ve vedrech stín, s vyhledávanou kavárnou a cukrárnou
V horkých dnech velmi oblíbený vodotrysk - u Městských sadů. Těsně vedle stojí kdysi mnou oblíbená kavárna Sadová. Zatím není v provozu. Při mém prvním pobytu kdysi dávno se tam chodilo na tanečky.
Na procházce k Františkovu prameni.
Pramenů je ve Františkových Lázních spousta. Jejich kompletní výčet jsem sice neviděla (a nehledala), ale prakticky každý z pramenů jsem ochutnala. Musím poznamenat, že bez následků. Na mých procházkách bylo popíjení různých vod vítaným osvěžením, protože teploty vzduchu se často blížily 30 st. C.
Glauberovy prameny jsem popíjela nejčastěji . Netuším, zda to bylo pro jejich chuť, nebo v tom hrálo roli i prostředí, kde tyto minerální vody vyvěraly.
Vnitřek dvorany Glauberových pramenů mi učaroval. Často jsem se sem uchýlila, abych si trochu odpočinula od horkého slunce, kochala se tím, co lidské ruce vytvořily a poslouchala tiché bublání vody.
I k Luisinu prameni jsem chodívala skoro každý den. Nachází se nedaleko centra lázní a má krásně upravené okolí přímo stvořené k relaxaci.
Z centra lázní se dalo za chvíli dojít tzv. Isabelinou promenádou ke Kolonádě Solného a Lučního pramene. Zvenku objekt vypadá zajímavě a upraveně, ale vnitřek byl nepřístupný. Podle letmého pohledu dovnitř oknem odhaduji, že objekt není využívaný a není zrovna v ideálním stavu.
Natáliin pramen. Ač jsem měla jeho popíjení doporučeno už při návštěvě lázní před třiceti lety, podařilo se mi ho objevit až letos. Tato minerální voda je krásně chladivá a chutná, pila bych ji klidně denně. Ale pramen je z lázní relativně daleko. Je nutné se vydat dlouhou cestou podle Slatinného potoka do míst, kde probíhá těžba rašeliny. Minerální vodu lze načerpat z malého kohoutku umístěného na dříve jistě honosné budově. Teď je objekt zcela prázdný a opuštěný.
Vozíky na rašelinu, zaparkované blízko slatinných lázní. Vláčkům s těmito vozíky slouží úzkorozchodná rašelinová dráha, vybudována k dopravě rašeliny od zdroje do místa jejího zpracování.
Na svých procházkách po městě jsem obdivovala řadu nádherných objektů (téměř všechny v barvě žluté a bílé). Tento stojí na národní třídě a bylo dost obtížné ho "dostat" do objektivu.
Další ze zajímavých objektů na Národní třídě.
Divadlo B. Němcové, v době mého pobytu již nečekaně aktivní. Podle programu bude hrát celé léto.
K lázním samozřejmě patří i hudební produkce. Zatím jich bylo jen pomálu, ale posluchači byli i tak vděční. Tento romantický hudební pavilon stojí v Městských sadech.
Lázeňský hotel Belveder - pohled z Isabeliny promenády.
Goethův pomník v sadech Bedřich Smetany - letos je obklopený loukou s kopretinami.
Spa resort Pawlik - Aquaforum se nachází také u sadů Bedřicha Smetany. Okukovala jsem před ním zejména historická, ale stále funkční vozidla. Aquaforum jistě stojí za návštěvu, ale nebyla jsem tam. Z praktických důvodů jsem dala přednost bazénu v hotelu, kde jsem byla ubytovaná.
Rozhledna Zámeček leží kousek za městem, z centra se tam dá dojít pěšky asi za půl hodiny. Když jsme tam dorazili, byla bohužel zavřená. Ale nebyla to žádná škoda, přes vzrostlé stromy v okolí stejně není nikam vidět. Radši jsme se občerstvili v nedalekém penzionu Zátiší.
Rovněž rozhledna Salingburg mám posloužila jako cíl procházky. Už nás nepřekvapilo, že z ní není žádný rozhled. Spíš nás zaskočilo nás, jak se může něčemu tak směšně malému říkat rozhledna.
V samotných Františkových Lázních i v jejich okolí je jistě řada dalších zajímavých míst. Například známý rybník Amerika, kde je mimo jiné i pozorovatelna vodního ptactva. Jednoho horkého odpoledne jsme tam vypravili pěšky. Vedro nás po cestě tak udolalo, že jsme si místo pozorování vodního ptactva dali velký zmrzlinový pohár se šlehačkou a jahodami. Takový krásný retro pohár jsem dlouho nikde neviděla. Slupli jsme ho jako malinu.
Větší výlet jsme podnikli do města Cheb, o tom připravuji samostatnou reportáž.
Na závěr musím přiznat, že jsme ve Františkových Lázních prožili krásný, zajímavý a aktivní týden naší dovolené. Rádi bychom se tam zase někdy vrátili a prozkoumali i další zajímavá místa. Třeba Naučnou stezku Komorní hůrka, přírodní rezervaci Soos či hrady, zámky a rozhledny v okolí.
