Osud zavál novopečeného výpravčího Frantíka Rendla do malé stanice na trati Brno-Havlíčkův Brod. Provizorní staniční budova, trať v přestavbě. Zajímavé bylo zabezpečovací zařízení. Řídící přístroj tvořila deska s otvory. Jedním kolíkem lze obsloužit celý řídící přístroj. No a na stavědlech byly ,,bubňáky.“ A tak Frantík poprvé na vlastní oči spatřil zařízení, známé jen z obrázků v předpise. Název zněl - klíčový/bubnový/ přístroj. Zařízení si vyzkoušel.
Nastala přestavba kmenové stanice. Na stavědle číslo dvě jsou výhybky vyvázány a opatřeny výměnovými zámky. A uvnitř se objevil ,,bubňák“. Je to výměnový zámek se dvěma bubny. Nastavíte si kolej, na kterou chcete postavit vlakovou cestu. Přístroj vám oznámí, které klíče musíte přinést, abyste mohli postavit vjezdové návěstidlo. Kmenoví signalisté se stávají dozorci výhybek a jako drátovody jsou přidělení výhybkáři ze širokého okolí. Dozorce výhybek předá patřičné klíče od výměnových zámků a živý drátovod se vydává ne cestu.
,,Franc, půjdete na noční jako výhybkář se starým Vorlem,“ oznámil náčelník stanice Pospíšek.
Noční směna probíhá v pohodě. Josef Vorel je předsedou staniční organizace ROH. Komunikace vázne, oba si čtou. Bohorovný dozorce nepřijímá ani žádné rady. Prostě sedí na trůnu. ,,Josef, pošli sem toho kluka, budeme s manipulákem šibovat osmá, desátá,“ nařizuje výpravčí. Výpravčí Boleslav Škrkal má s Vorlem nevyřízené účty. Má zažádáno o poukaz na rekreaci ROH a právě předseda tomu brání. To ovšem Frantík netuší. Přehazuje ručně stavěnou výhybku číslo osmnáct. Posun je skončen a Frantík se chystá k návratu na stavědlo.
,,Tož Franc, pojďte na kafe,“ zadržel výhybkáře výpravčí.
,,Tak co doma, už máte nějakou holku, jaký to bylo v té stanici?“
Rozhovor probíhá neformálně. Frantíka ani nezarazilo, že mu známý lakomec uvařil kávu.
Pár minut po půlnoci zavolá výpravčí na dvojku: ,,Vlak 64495 na pátou kolej.“
Frantík se rychle zvedá, na stavědlo je to jeden kilometr.
,,Ale seďte, a co vaši? Maminka je ještě vedoucí prodejny?“ vyzvídá výpravčí.
U vjezdového návěstidla houká ,,Honda“. Parní lokomotiva řady 555, mazutka, stojí a domáhá se vjezdu. Uplynula další půlhodina. Boleslav ví, že za nákladním vlakem nic nejede. Vlak je končící, lokomotiva se vrací strojně. Prostě vlak u vjezdu nikomu nepřekáží! Najednou se ozve nepříčetné zvonění.
,,Tady dvojka, tady dvojka. Pane výpravčí, já to nemůžu postavit. Ono to nejde. Co mám dělat?“ Celý telefonát je vyprovázen přerývanými větami a dechem maratónského běžce.
,,Franc, běžte mu to postavit. On to neumí. Jistě alespoň pětkrát běžel tam i zpět,“ ukončil představení výpravčí. Pak zavolal na stavědlo a pravil:,,Posílám vám Frantíka. Jo a pošlete ho ráno rovnou s mým rekreačním poukazem. A že nechám děkovat!“
Vydírání se děje různým způsobem. Prostě na někoho něco víte, nebo jste vydíráni citově. Zejména ženy ovládají dokonale vydírání pomocí tyranie slz. Málokdy se ale stane, aby se vyděračem stal neživý předmět! V našem příběhu byl do této role použit klíčový přístroj, zvaný bubňák! Kdo někdy běhal v noci s klíči a ono to nešlo, rafinovanost výpravčího ocení!
