V digitálním světě se mohou dobře orientovat i dříve narození

Vždycky jsem byla spíš technický typ, ráda se učím novým věcem na mobilu i PC a můžu se pochlubit, že před 15ti lety jsem byla v rodině první, kdo měl počítač a internet, dcery a pak chvíli i vnoučata jsem na něm učila. Teď už mi ten nejmladší(16) radí a pomáhá.

Václave, stačí jen abyste otevřel nějakou stránku na počítači, a vědí to o vás také :-) Anonymní je jen ten, kdo se ztratí v pralese a živí se bobulemi. A to ještě kdo ví.

O technickém pokroku a zápolení s ním vím svoje.....V dobách, kdy do naší rodiny přibyl nový první počítač, ale o internetu jsme neměli zatím ani páru, jsem využila prázdného klidného bytu k napsání a vytisknutí článku. Při tom druhém úkonu jsem se zasekla. Na monitoru vyskočila zpráva v tomto znění. V TISKÁRNĚ DOŠEL PAPÍR. VLOŽTE JEJ A STISKNĚTE TLAČÍTKO POKRAČOVAT. Papir vložen bez problémů. Problém nastal s hledáním kýženého tlačítka. Na klávesnici se žádný podobný nápis nevyskytoval. Seděla jsem nad tím jako hromádka neštěstí. Vzdát jsem to nechtěla, ale rady jsem si nevěděla. Příchod prvního člena rodiny mě zastihl v počínajícím stádiu nepříčetnosti. Kde to zatracené tlačítko je schované....? Ukázalo se, že v té době byl chytřejší můj vyučený syn než matka se dvěma maturitami. Usmál se a zmáčkl to barevné NEPOPSANÉ tlačítko na tiskárně. A bylo. Šla jsem si uvařit další kafe. Člověk se zkrátka učí celý život. No a nedávno tohle dítě cosi potřebovalo. Sedíme u klávesnice a já povídám....no najdeme si na to nějaký vzor, formulář, vždyť něco takového tu jistě někde je.... našla, stáhla, vyplnila, poslala mu mailem přílohou, a on seděl a řekl mi, teda mami, ty jsi šikovná, já bych nad tím seděl jistě aspoň hodinu..... jen doufám, že na to tlačítko s názvem pokračovat už zapomněl....

Přiznávám se, že mně se žije dobře s chytrým telefonem. Zpátky bych už neměnila. Jen ta představa, že bych ztratila možnost volat si s přáteli, které mám roztroušené v různých státech Evropy. Nebo třeba GPS, když někde na cestách zabloudím. Jízdní řády, když potřebuji jet jiným vlakem, než jsem plánovala... atd...atd.

Tak já zase z druhé strany - mám chytrý mobil a jsem za to ráda. Už něco umím a něčemu se pořád učím :-) A nikdo mne do ničeho nenutil ani nenutí, chci to sama. Pane Václave, a opravdu nejsem na "šňůrkách" :-)

Přidávám se k Věrce.

Bez chytrého telefonu se mi žije docela dobře, nechci ho. Aniž pak mobilní či elektronické bankovnictví. Nikoli proto, že bych se obávala, že se takové vymoženosti nenaučím ovládat.