Ilustrační foto: Pixabay

Konverzace nad hroby

16. 6. 2021

Když jsem jedno podzimní dopoledne, po návštěvě nelahozevské Mariny, procházel kralupským hřbitovem, měl jsem z toho docela depresivní náladu.

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(4.9 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Měchurová 16.6.2021 12:40

Na hřbitov chodím jednou za rok, nemám je ráda. Děti ví, že nás mají vysypat nad naší skalku. Uvidíme na všechna místa, kde nám bylo moc dobře. Taky už nás pár přátel opustilo, to patřit k životu.

Irena Mertová 16.6.2021 11:51

Hezké vyprávění.

Naděžda Špásová 16.6.2021 11:36

Jendo, napsal jsi to moc pěkně, hřbitovy nejsou moje doména, ale přiznávám, že občas nějaký zajímavý při našich toulkách navštívíme. Smutek je taky součástí našich životů, pár mých spolužáků ze základky už tu nejsou. Nás ale bylo jen devatenáct. :-)

Alena Švancarová 16.6.2021 11:28

Přesně jak píše Libuška-trochu smutné,trochu vzpomínající a na závěr žertovné,protože jinak by to nešlo.

Marcela Pivcová 16.6.2021 11:17

Na "týnský" hřbitov chodím s květinami a se vzpomínkami především o prázdninách,kdy pobýváme na chalupě. Projdu kolem hrobů se známými jmény - bývalí učitelé, sousedé, známé týnské osobnosti... vždy se mi vybaví různé situace s nimi před léty spojené - vážné i ty humorné - takové, jaké tehdy asi skutečně byly.

Věra Ježková 16.6.2021 09:19

Jendo, to je krásná směs smutku a humoru.

Libuše Křapová 16.6.2021 09:19

Trochu smutné, trochu vzpomínací, závěr žertovný - prostě hezké, Honzo :-)

Zuzana Pivcová 16.6.2021 09:09

Na hřbitově se člověk potkává se známými, a to jak živými, tak už zde odpočívajícími. U mě je ale část známých pohřbena v Podkrkonoší, odkud jsem se odstěhovala (byla odstěhována) a jedu tam jen na sraz. Děkuji za rozjímání, moc se mi líbí.

Dana Puchalská 16.6.2021 08:56

Hezký článek.

Marie 00000 16.6.2021 08:36

Hezký článek, pravdivý..

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce