Nebudeme si věrní, miláčku. Model vztahu, kterému se říká polyamorie, je v poslední době v módě

Jaromíra Kolárová v jedné ze svých povídek popisovala pocity nevěrné ženy. Žena, která měla manžela a milence, si nakonec připadala jako kopulující ropucha, kterou mají současně dva samci. JInak ale, takové vztahy , že každý z partnerů měl ještě někoho dalšího, to už existovalo. To dítě, Koudelka, z toho filmu Jak se krotí krokodýli, toho vychovávali dva otcové a dvě matky a bylo to chudáček dítě.

Popravdě. Je to pěkná ptákovina. Každý si stejně dělá podle sebe. Jen se nemusí někde producírovat. A pokud se za to nebudou udělovat medaile, je mi to fuk.

Za dvacet let uvidíme, jak to opravdu funguje. Už dnes jsou problémové vztahy s dalšími partnery a jejich dětmi - i když tady se asi s dětmi opravdu nepočítá. Jsem ráda, že dvě moje děti si s partnery slíbily věrnost před Bohem a svá manželství si opatrují. Mě to přijde jednodušší, než se sehrávat s dalšími a dalšími partnery.

Konečně vím, kdo je Voxel a Tereza Těžká, do této doby jsem o nich nevěděla a kupodivu mi to nescházelo. Teď to konečně budou celebrity jak se patří. Chudáci děti, ale s nimi se možná v těchto vztazích nepočítá a psům to vadit nebude, že mají více páníčků. ještěže máme spolehlivé testy otcovství. Ale je to jejich problém, jen doma ani v rodině bych to nechtěla. To by na nedělní oběd k tchyni mohli také místo dvou přijít čtyři, šest, osm ... , ale jak pravil klasik PROTI GUSTU ŽÁDNÝ DIŠPUTÁT.

Nepohoršuji se, ale pod povrchem bývají věci trochu jinak a nevěřím, že je to pro všechny taková idyla, jak prohlašují ...

Nejsem si jistý, jestli lidé, kteří se nad takovým vztahem pohoršují, mají k němu takový odpor i ve svých představách.

:-) Dokonale volně ložené téma, které dává příležitost vykecat se z vlastních domácích praktik až po zjištění, že nestálost v plodonosných vztazích je vděčná politická agenda. Už jistý či nejistý Ježíš mínil, že "kdo pohlédl na ženu ku požádání jí v srdci svém, jako by už zhřešil", a mínil tím... hádejme... :-)

To je dobře, že to dorazilo i k nám:-)

Ztotožňuji se s Dankou Rotykovou.

Ono je v podstatě jedno, jak lidé spolu žijí – jak se to jmenuje. Já uznávám jen dva výrazy. Žít v pravdě a ve lži. Jinak všechno, co tu bylo jmenováno a dokonce i spousty jiných vztahů, které tu vyjmenovány nebyly, lidé spolu žijí minimálně už od boby manufaktur (první ve 14. století ve Florencii – výroba sukna), kdy se přesunuli lidé z venkova do měst a soustředilo se jich více na jednom místě, pak to pokračovalo Průmyslovou revolucí, kdy došlo k technickému rozvoji v zemědělství a to umožnilo zase velký přesun lidí do měst – do továren a zejména ženy se začaly v sexu, co se týká příležitostí, vyrovnávat mužům, protože jim to umožnila ekonomická nezávislost. Ona každá revoluce a válka, ač to neměla v plánu, tak byla také sexuální revolucí. Ano – všechnu tu už bylo, ale říkalo se tomu: kurva, běhna, atd. (chodí sem prý také děti) a pak se z toho vyklubal první hezky znějící termín – VOLNÁ LÁSKA – k té tíhli i komunisté. V r. 1922 vydal Karel Gorovský práci „Komunismus a volná láska“, v níž na základě etnologických údajů, zvl. kriticky posuzujících postavení ženy v kapitalismu, vyslovil budoucí ideál volného komunistického manželství a rodiny, uzavírané na základě dohody ekonomicky sobě rovných partnerů. „KVĚTINOVÉ DĚTI“ tedy nevymyslely nic nového a Woodstock (1969) tomu všemu jen nasadil korunu. Nová móda v odívání jen starým věcem dává modernější materiály a moderní názvy a stejně je to i s mezilidskými vztahy. „Hříšníci“ tomu novým názvem všemu dávají punc vědeckosti a hlavně pak i tím normálnosti – co má název, není už tak zvláštní. Dnes v rámci pozitivní diskriminace není nic nenormálního, přejeme si - ať se všichni cítí naprosto normálně a zvláště ti nenormální (vždyť nám ostatním to prý nijak moc neuškodí). Dnes by se ve společnosti určitě našlo i nějaké zasloužené vedoucí místo pro dvouhlavé prase s „třema očma“. Ale „průser“ je v tom, že za prvé to slovo „průser“ mi nechce konzervativní opravář pravopisu uznat a hlavně tedy v tom, že k těmto moderním vztahům ještě nikdo nezpracoval pořádnou studii - návod, jak se v takových rodinách budou vychovávat děti. My – (naše generace) jsme řešili, aby si měly děti kde hrát, ale oni z nich vyrostli hračičkové a zahrávají si i se vztahy jako při nějaké počítačové hře a když jim jeden vztah skončí GAME OVER, tak si jen stisknou tlačítko NEXT GAME a paří dál, protože mají třeba i deset život. Ve skutečnosti však ale třeba 5 dětí z různých manželství a jediný problém, který řeší, je ten, jaké koupit auto, aby je mohl tatínek vzít na zimní rekreaci podle „falešného číšníka“ z filmu „Vrchní, prchni“ - to v lepším případě, ale také to, aby stát za neplatící maminky a tatínky platil alimenty.Tak to vám řeknu, že ze slibu manželského se stane jen cár papíru a že by ti lidé neměli svými vrtochy obtěžovat vůbec radnice, vytisknout si takovou „bumášku“- to doma každý zvládne na tiskárně a za svědka by jim mohli stačit domácí mazlíčci – protože taková manželství jsou jen pro kočku. Pro mne má tedy větší váhu můj pionýrský slib, než pro mnohé dnešní „moderní lidi“ slib manželský. To neznamená, že se mi nelíbí „cizí ženský“ - naopak – moc – to bude nějaká nemoc – je to čím dál „horší“. Prý to mám po dědovi. :) Schválně – co s Vámi, pánové, dělají tyto oči – já jsem úplně „hotovej“: https://www.youtube.com/watch?v=_273zI3PitM