Vyjádření citu kytkou bývalo běžné, dnes to už zvykem není

Všechny květiny jsou krásné, ovšem nejvíc ty z lásky darované.

Nevím, jestli ještě někdo zná symboly, které květiny vyjadřují. Já kupuji co zrovna mají, sama jsem dostala květinu v květináči a kvete už měsíc. Syn kupuje manželce květiny jen tak i k nějaké příležitosti a mě se to líbí.

Překvapilo mne, co všechno je možné napsat na tak krásné téma jako je květomluva...

Tak já nevím coby muž... zatím zde jen přispěly ženy.:-) Karafiáty mám spojené s mýdlem. Já vím... no. Ale pamatujete si šedesátá léta? Mýdlo s vůní karafiátů a pak šeříku a pak... si už další nepamatuji. Jo, s jelenem, ale to není o květech. Takže zpět k květinám. Nějaká symbolika mi nic neříká, ale mám rád gerbery. A na rozdíl od většiny mých souputníků, mužů ( chlapi promiňte, já se ženám nepodbízím). Dávám ,,kytky" jen tak. Gerbery. Dostala jste děvčata kytku ,,jen tak?" Mamka už je na to zvyklá, že ji přivezu gerberu ,,jen tak." Problémy jsem měl s manželkou. Představte si pár týdnů po svatbě. Jdu z práce kolem květinářství. Nevím na co dřív koukat. Tak vejdu. ,,Pán má přání?" ,,No... prosil bych... třeba tyhle tři gerbery... a ještě něco k tomu... asparágus... nevěstin závojíček..." ,,A... slečna má svátek?" ,,Ne slečna. Manželka a svátek nemá, jen ji chci udělat radost..." ,,???" Takže to mám zabalený. Příjdu domů, kytku za zády. ,,Nazdar Helčo..." Po puse vyrazím před sebe kytici jako štít. ,,Mili... tys něco provedl?" Pozor ženský... vnímáte? Myslím, že doktor Plzák by se na tomhle případu vyřádil. Prostě, když přinesete ženě kytku jen ,,tak", tak jste apriori něco vyvedli. Prostě normální ženská nedokáže pochopit, že ji přinesete kytici jen tak, byť je to manželka, tchyně nebo paní zubařka, která vám vyrvala osmičku a ta květina už určitě není úplatek za bezbolestnost. Takže jsem nic neprovedl. Dlouho, dlouho trvalo než si žena zvykla, že jí nosím gerbery ,,jen tak", protože je moje jediná, jediná Helena, jediná Trójská..." Ale zavděčte se ženám. Po xx-letech manželství strkám tu kytku před sebou do dveří a slyším místo ,,miláčku" ...,,Jééé zase gerbery :-( " Strkám to mámě do dveří (jen tak) a slyším...,, Jééé zase gerbery... to mi za ty peníze raději kup to mazání na klouby..." Takže co. Tak si ženský vyberte. Nevíte co chcete. Ale já zůstávám věrný gerberám. A tak Vám tady diskutujícím (ženám) posílám, byť virtuální , kytici gerber. ;-)

Moje maminka měla ráda karafiáty,ale ne červené.Doma máme obraz,který se ,doufám,bude dědit z generace na generaci,protože je hezký.Tatínek dal mamince namalovat obraz karafiáty ve váze,je opravdu pěkný.Dnes ho má dcera,jen si přebarvila rám na bílo.Původně byl zlatý.Já mám ráda růže,ale ony nevydrží.Ale i další květiny-gerbery,konvalinky,frézie.....

Mám ráda květiny na zahradě i ve váze. Líbí se mi téměř všechny, nesnáším jen takové ty uměle chemicky přibarvované. A pak také obrovské kytice, jež mají oslnit jedním dlouhým stonkem rostliny připomínající nějakou zeleninu a něčím podobným jsou i obložené. Vídám je v TV při oficiálních píležitostech a nebo dekorování sportovních vítězů. Příroda značí přirozenost, módnost květinám nesluší

Ráda květiny dostávám, i daruji. Karafiáty vždy patřily a stále patří k mým oblíbeným květinám. Měla jsem svatební kytici z červených karafiátů. Ty dnešní mají hodně barevných variant a také velikostí. Růže bohužel v paneláku dlouho nevydrží. Raději je dávám, než dostávám. Nemám ráda příliš vyumělkované kytice a naše květinářka ví, čemu se vyhnout a čím se zavděčit. Už se těším na mečíky.

Nedávám kytku a basta. Dávám takovou, o níž předpokládám, že se bude obdarované líbit. O symbolice květin jsem si několikrát četla. Nebyla ovšem jednotná. Maminka měla ráda karafiáty a kopretiny; to jsem po ní "zdědila". Líbí se mi gerbery a chryzantémy, obecně květiny žluté. Nemusím růže a už vůbec ne orchideje - jsou na mě příliš vyumělkované.

Květomluvou se naše babičky opravdu zabývaly, bylo to zajímavé. Můj muž mi každou chvíli přinesl jednu růži. I na svatbě jsem měla jedinou bílou. Nemám ráda pugéty. A není nad rozkvetlou horskou louku.