V tom nedělním podvečeru vyšla jsem si k lesu,
na zádech mám malý batoh, v něm si něm foťák nesu.
Procházím pod korunami mnohaletých stromů,
všimnu si, že koně z ranče kráčejí už domů.
Volím moji známou trasu kudy ráda chodím,
chvilku kráčím po pěšině chvilku blátem brodím.
Známý les svou krásou vítá, mladé lístky zaří,
hezký pocit vyvolává úsměv na mé tváři.
Z lesa jsem pak zamířila do zahradní kolonie,
tam to všechno krásně kvete, tam to jarem žije.
Ale než se domů vratím trošičku si zajdu,
Pro Elenu " její " břízu v jarním hávu najdu.
Spokojená, plna dojmů z květin, keřů, stromů, obracím po třech hodinách svoje kroky domů.
Chvilku jsem se zastavila, abych sluníčko nakreslila. Ať vám na tváři úsměv vytváří:))
" Když nemůžeš, přidej víc", to je dnes má zdravice, v botách od bláta vám mává ukodrcaná Bertice:)))))
