Co nevíte o svém tatínkovi

Svého „tatínka“ jsem viděla naposled v 16 letech, kdy mě definitivně vyřadil ze svého života. Jeho rodnou Příbram mám stále ráda.

Zajímavé vyprávění.

V dětství jsme s tátou prošli všechna místa jeho klukovských rošťáren. Ani on, ani ta místa už nejsou, jaká bývala. Ostatně s místy mých rošťáren je to stejné.

O svém otci, ale i mamince vím hodně. Často nám dětem vyprávěli, dokud byl ještě čas. Například, jak jako mladý chodil na borůvky, aby si vydělal na kolo a nemusel chodit pěšky hrát na varhany v kostelích v okolí. A stalo se, že při jedné takové cestě potkal německého vojáka na staré rozrachané "plečce", tu okamžitě hodil do příkopu a se zbraní v ruce tatínkovi kolo vzal. Zřejmě to byla příprava na dobu pozdější, kdy mu komunisti rozkradli celé hospodářství, které vlastníma rukama vybudoval a vystěhovali nás do staré barabizny.

Hezké vyprávění. Ráda jsem si příběh přečetla.