Tak ten zrádný koronavirus je na ústupu a nám všem začíná rozvolňování. Můžeme konečne radostně cestovat po koutech Česka, Moravy a Slezska. První výlet jsme naplánovali do města Štramberka na známou Štramberskou trúbu a do muzea TATRA v Kopřivnici. Bylo nás pět, babička, děda a tři vnuci.
V rádiu hlásili, že bude polojasno, ale takovou slotu jsme opravdu nečekali. Když jsme vystoupili po 1,5 hodinové cestě vláčkem ve Štramberku, tak to začalo. Napřed mírný déšť, potom došlo na liják. Návštěvu botanické zahrady a prozkoumání jeskyně Šipka jsme museli vynechat. Kluky to mrzelo, zajímá je totiž etnografický vývoj, viděli v TV nějaký dokument, a tak teď pořád probírají vznik života na zemi.
Když jsme dorazili na historické náměstí pod hradem, tak lilo jako z konve. Hodný pan vrchní nám dovolil pod velkým deštníkem spořádat řízky s chlebem. Za odměnu jsme to u nich trošku rozjeli. Dvojčata Mareček a Míša si poručili výborný ovocný čaj s kousky ovoce a "Míša řezy", Andrej a děda si dali nepřekonatelnou pravou valašskou kyselicu a já jsem z chutí vypila vychlazenou desítku.
Vyměnili jsme promoklé ponožky, vyhrnuli nohavice, vyrazili do kopce na Štramberskou trúbu a porozhlédli jsme se trošku do kraje. Pod rozhlednou jsme našli dva hezké kamínky od "malíře" z Přerova. Do turistických deníčků přibyla první vizitka a v batohu samozřejmě dva balíčky štramberských uší - jeden pro maminku a jeden jsme hodlali rozbalit po večeři v teple domova.
Na mapě jsme si prostudovali naši další trasu do Kopřivnice přes Bílou horu - ano máme u nás na Moravě taky Bílou horu i s rozhlednou. V botách nám čvachtala voda, ale na naší náladě nám to nic neubralo. Na Bílé hoře jsme si přečetli, že máme před sebou na náměstí do Kopřivnice už jen 2 km. Jenže pro déšť jsme asi přehlédli odbočku, tak jsme skončili v zahrádkářské kolonii za městem. To už přestávalo pršet, a tak jsme to nebrali tragicky. Ty 4 km navíc, co to pro nás je?.
Několikrát jsme se museli ptát na cestu a nakonec jsme dorazili před prosklenou krásně modrou budovu, kde se nachází muzeum TATRA a v ní exponáty všech vyráběných aut této proslavené značky. Kluci byli ve svém živlu, i my dva jsme jsme byli příjemně překvapeni zajímavou podívanou. Po prohlídce aut jsme si prošli ještě expozici našeho nejznámějšího sportovce Emila Zátopka, která byla umístěna ve stejné budově. Do deníčků přibyla další vizitka, tentokrát s autama. Při cestě na vlakové nádraží jsme objevili dětské hřiště, kde jsme na lavičce snědli svačinu a kluci se vyřádili ještě na houpačkách. Hodná paní v pokladně na nádraží nám poradila, že když máme ještě čas před odjezdem vlaku, tak hned vedle nádraží stojí budova nového muzea, kde už jsou nainstalovány nákladní vozy Tatra a čeká se na přesun ostatních exponátů do konce letošního června. Co nás ale přimělo ještě se vydat na další cestu, byl vlak Slovenská strela, která dorazila v tomto měsíci ze Slovenska a bude součástí prohlídky. Byla krásná, taková vypucovaná, jak se u nás říká.
Když jsme na zpáteční cestě sedli do vláčku, neočekávaně kolem nás vypučelo jaro. Nádherné mráčky, sluníčko a kouzelně zelená, napřed lašská a potom valašská příroda na nás vykoukla v plné kráse. Foťák jel na plný plyn. Všichni jsme byli s výletem moc spokojeni, jen Mareček otravoval, že chtěl nějaký nůž, který viděl v muzeu. Už telefonoval rodičům, že chce na ten výlet znovu.
Sobotní výprava do Štramberka se nám opravdu vydařila. Nevěřila bych, že v jednom dni může být tak nevlídno i tak krásně. Město Štramberk získalo v roce 2019 titul Historického město roku, i proto výlet do Lašské brány Beskyd můžeme všem vřele doporučit. Je tam krásně za každého počasí !!
P.S. Doma jsem po večeři do Štramberských uší uvařila puding a smíchala jsem ho se šlehačkou. "Dělaly se nám bule za ušima", jak se u nás taky říká.
