Víc už od života nečekám
Ilustrační foto: Ingimage

Víc už od života nečekám

24. 5. 2021

Zase jsem se dlouho odmlčela. Ne, že bych neměla inspiraci. Naopak. Každé otevření počítače, každý telefonát nebo osobní setkání s kýmkoli znamená přísun informací, které se vrší a zahlcují mysl. Někdy pobaví, často otráví, občas i potěší.

Společné mají jen to, že se čím dál častěji opakují. A v tom mě utvrdil i nedávný článek na téma tchánů a tchyní…

Mezilidské vztahy jsou totiž moje parketa. Vím, že zdaleka nejen moje, stačí vstoupit do knihkupectví (konečně!) a na první pohled je jasné, že současná literatura představuje hotovou explozi titulů na toto téma. Není se čemu divit, vztahy mezi lidmi jsou nedílnou součástí našeho každodenního života, ať už o ně člověk stojí nebo se jim vyhýbá. Všichni s nimi máme své zkušenosti, ze kterých čerpáme a podle toho s nimi nakládáme. Každopádně je to téma čtivé, třaskavé, vděčné… a troufám si tvrdit, že i věčné.

Doba se změnila. Přestože už nic už není (a bůhví, jestli bude) jako dřív, přežili jsme. A po nelehkém období delším než rok se pomaloučku a opatrně (jak kdo) vracíme ke starému životu. Dlouho jsme se drželi doma a (víceméně) na nic si nestěžovali. Ven jsme chodili jen s rouškou, v supermarketu dodržovali rozestupy, dezinfekci stříkali i na citróny či kelímky s jogurtem a objímat s nejbližšími jsme se mohli jen virtuálně. Seděli jsme u televize a sledovali, jak se neznámý virus z daleké Číny mění ve světovou pandemii, kterou lidstvo nepamatuje. A tak jsme se s domácím vězením museli popasovat každý po svém. Ten, kdo se dobrovolně nevydal na pomoc nejhůře postiženým, naučil se třeba novému řemeslu nebo cizímu jazyku, jiný dokonale vygruntoval garáž a někdo měl (konečně!) čas poznat blíž členy vlastní rodiny…

Mně se například podařilo vydat knížku (samozřejmě o mezilidských vztazích) a přečíst spoustu jiných. Na stejné téma. Snažila jsem se myslet na něco jiného než na koronavirus, chytala jsem se každé maličkosti. Chtěla jsem zkrátka i v těch špatných časech psát o něčem aktuálním, ale pokud možno hezkém a pozitivním, alespoň z úhlu mého pohledu. Tu a tam jsem za to dostala trochu za uši, ať už tady na portálu nebo ve své knize, ale neodradilo mě to. Pandemie naštěstí mě a mé nejbližší nezasáhla fatálně (jsem za to nesmírně vděčná), a proto jsem si mohla dovolit trápit se třeba právě svojí nesmiřitelností s pozicí tchyně, kterou jsem se stala před třinácti lety, přesně 24. května 2008.

Úvah na dané téma jsem napsala už několik. Nechci se opakovat (stejně určitě budu), a tak jen konstatuji, že můj muž (na rozdíl ode mě) svoji roli tchána vůbec neřeší. Míra jeho oblíbenosti u partnerek našich synů ho nestresuje, je svůj za každých okolností a podle toho také jedná. Já bych teoreticky (vzhledem ke své herecké minulosti) roli tchyně měla zvládnout levou zadní, ale nikoli. Náš vztah se vyvíjel ve vlnách. Zpočátku záplava štěstí a bezvýhradné nadšení, potom přirozené střízlivění, oboustranné, nenápadné a lehounké jak pírko, aby po narození vymodleného potomka nastalo na jedné straně jisté rozčarování a na té druhé (mojí) přehnané očekávání. Chtěla jsem mít vnoučka občas i na víkend…

Po šesti letech jsem došla k závěru, že role tchyně se nedá naučit. Musela jsem k ní dozrát. Musela jsem toho dost uznat, hodně pochopit a taky (si) mnohé odpustit. Můj syn měl pravdu - chtělo to čas, trpělivost a vzájemnou toleranci. Nevím, jestli přispělo i odloučení během pandemie, přímluvy rodinných příslušníků nebo samotné přání (o to cennější) z úst mého vnuka, ale dočkala jsem se. Během posledních čtyř týdnů jsem si už podruhé užila společné usínání i probouzení s vnoučkem v těsném objetí. Naživo, ne virtuálně. Bez tabletu, s Křemílkem a Vochomůrkou na dobrou noc a s dlouhým povídáním ráno před snídaní… A to všechno za vlídné podpory mojí snachy. Jsem si jistá, že všechny své ostatní životní role plním vzorně (nebo se o to aspoň snažím), takže na stará kolena snad budu i dobrá tchyně. Protože moje (skvělá) snacha (možná) už konečně věří, že mou největší touhou a jedinou ambicí je být milovanou babičkou. Nic víc už od života nechci. A hlavně ani nečekám.

Hezké vztahy v běhu času vám přeje

HŠ.

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(5 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Asi jsem jiná. Život mi stále něco přináší a co mi přináší, zaleží jen na mém postoji k němu samému. "Pandemie" se mě nikterak nedotkla. Jsem v důchodu a tudíž s dodržováním nařízeného jsem neměla problém. V garáži mám stejný binec, po jako před, plevel v zahradě se má také čile k světu........... Zdraví mi slouží, jezdím na koloběžce, v tom mi ani "pandemie" nebránila, na vztahy v rodině nemám důvod si stěžovat, do života mi v létě přijde další vnoučátko, ve čtvrtek jedu do Prokopského údolí............., stále se něco děje a stále je na co se těšit. Nic méně, za článek, který mi nastavil pomyslné zrcadlo, Děkuji
Olga Škopánová
Trochu pesimistický článek.
Jana Hošková
Hezky napsáno. Když mohu být se svými vnoučaty (i když to někdy pekelně unaví), žiju z toho ještě pár dní ve vzpomínkách. Je fajn, že to u vás všechno dobře dopadlo :-))
Eva Mužíková
Mezilidské vztahy, obvzláště v rodině jsou důležité, bezprostředně se nás dotýkají. Já jsem měla štěstí, syn se oženil s empatickou dívkou, se kterou si od začátku mé role " tchyně" notujeme. Co se tyká role babičky, nesnažím se být tou milovanou. S vnoučaty mám opravdu hezký vztah, zvlášt pro vnuka, který prochází pubertálním obdobím jsem jakousi vrbou. Myslím si, že role tchyně a babičky mi byla dána a nemusela jsem do ní dozrávat časem. Děkuji Vám za velmi hezká slova. I
Marie Ženatová
Velmi moc po ránu děkuji i já za tuto laskavou úvahu a tak jako paní Danielka se s ní i s tímto Vaším moudrým životním postojem občas ztotožňuji*
Daniela Řeřichová
Děkuji za laskavé rozjímání a životní postoj, s nímž se ztotožňuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 44. týden

V úterý 5. listopadu proběhnou ve Spojených státech amerických prezidentské volby. Tématem kvízu tohoto týdne budou nejen američtí prezidenti, ale i zajímavosti z USA.