Víc už od života nečekám

Asi jsem jiná. Život mi stále něco přináší a co mi přináší, zaleží jen na mém postoji k němu samému. "Pandemie" se mě nikterak nedotkla. Jsem v důchodu a tudíž s dodržováním nařízeného jsem neměla problém. V garáži mám stejný binec, po jako před, plevel v zahradě se má také čile k světu........... Zdraví mi slouží, jezdím na koloběžce, v tom mi ani "pandemie" nebránila, na vztahy v rodině nemám důvod si stěžovat, do života mi v létě přijde další vnoučátko, ve čtvrtek jedu do Prokopského údolí............., stále se něco děje a stále je na co se těšit. Nic méně, za článek, který mi nastavil pomyslné zrcadlo, Děkuji

Trochu pesimistický článek.

Hezky napsáno. Když mohu být se svými vnoučaty (i když to někdy pekelně unaví), žiju z toho ještě pár dní ve vzpomínkách. Je fajn, že to u vás všechno dobře dopadlo :-))

Mezilidské vztahy, obvzláště v rodině jsou důležité, bezprostředně se nás dotýkají. Já jsem měla štěstí, syn se oženil s empatickou dívkou, se kterou si od začátku mé role " tchyně" notujeme. Co se tyká role babičky, nesnažím se být tou milovanou. S vnoučaty mám opravdu hezký vztah, zvlášt pro vnuka, který prochází pubertálním obdobím jsem jakousi vrbou. Myslím si, že role tchyně a babičky mi byla dána a nemusela jsem do ní dozrávat časem. Děkuji Vám za velmi hezká slova. I

Velmi moc po ránu děkuji i já za tuto laskavou úvahu a tak jako paní Danielka se s ní i s tímto Vaším moudrým životním postojem občas ztotožňuji*

Děkuji za laskavé rozjímání a životní postoj, s nímž se ztotožňuji.