Ilustrační foto: pixabay.com

Máte také "svého člověka"?

22. 5. 2021

Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5.2 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jiří Libánský 24.5.2021 13:35

Můj člověk mě někdy pořádně zlobí, nechce poslouchat a je línej. :-(

Zuzana Pivcová 23.5.2021 18:45

Vaše komentáře jsou moc hezké a moudré, děkuji.

Jaroslava Handlová 23.5.2021 15:13

Ten „můj člověk" už mě konečně naučil být na sebe hodná. S potěšením mohu konstatovat, že díky tomu uvědomění se mi zdá svět radostnější a mnohem přátelštější. Prosím, můj dobrý člověče, nebrzdi mě a udržuj souznění i přes moje drobné nedostatky i nadále. Jedině tak nám spolu bude fajn. A jestli ne, tak to mě tedy pěkně naštveš!!!

Libor Farský 23.5.2021 12:11

I já bývám na toho svého člověka občas pořádně naštvaný ...

Eva Mužíková 23.5.2021 10:54

Já se občas na toho " svého člověka " pořádně zlobím, ale pak si řeknu, co by jsi chtěla. Nikdo není dokonalý..

Marie Novotná 22.5.2021 20:54

Hezká úvaha.

Eliška Murasová 22.5.2021 19:06

Naučila jsem se svému vnitřnímu učiteli poděkovat. Není snadné se sebou vždy vycházet a najít souznění. I když mi připadá, že s věkem přichází více pochopení a tolerance pro odlišnosti.

Marie Doušová 22.5.2021 18:34

Pohlédnout na sebe z venčí je někdy dost těžké,ale poučné. Neberme se tak vážně a žijme radostně a snažme se nikomu nubližovat a vážit si života který máme, i když je někdy hodně těžký. Díky za připomenutí Svého Já...............

Jana Šenbergerová 22.5.2021 13:18

Díky, Zuzko. Dnes už s každým "svým člověkem" sdílím v(d)ěčnost.

Věra Lišková 22.5.2021 12:49

Tak to musím častěji zkusit, vylézt že své ulity a vidět se z povzdálí, jak si vedu na světě.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá